RE: [Katastr] Ještě souhlasné prohlášení

[<Lumir.Nedvidek AT cuzk.cz>]

Dobrý večer.

Pane Blábol, vaše úvahy o tom, proč se ve své praxi tak málo setkáváte s historickými náčrty o vytyčování vlastnických hranic mohu nasměrovat i na zcela jiné okolnosti.

   Především, při vzniku stabilního katastru nebyly předmětem šetření a měření (a tudíž ani evidence) hranice vlastnické!!! Předmětem měření a šetření byly hranice držby, tj. hranice na zemském povrchu povětšinou patrné. Daňový systém byl navázán na držbu a nikoliv na vlastnictví. Vlastnické hranice nebyly předmětem katastrální evidence ani v pozdějším katastru evidence daně pozemkové (tj. po r. 1883) a ani v ještě pozdějším pozemkovém katastru (tj. po r. 1927). Ve své době ovšem byla většina vlastnických hranic s hranicemi držebnostními totožných.
   Pojem „hranice vlastnické“ se v katastrálních předpisech objevuje až v evidenci nemovitostí, a to v ust. § 9 odst. 2  vyhlášky č. 23/1964 Sb., kterou se prováděl zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí.
   Na základě pouhého vytyčení hranice nikdy nemohlo (a dodnes nemůže) dojít v katastru k žádným změnám (prosté vytyčení ještě nikoho nezavazuje) a proto nebylo nezbytné dokumentaci o případném vytyčení na katastrálních úřadech vůbec archivovat.
Vytyčování hranic pozemků po roce 1964, prováděla monopolně tehdejší střediska geodézie a dokumentace o provedeném vytyčení tedy začala být archivována jako dokumentace o provedení zakázky (vyfakturované služby), aniž by z ní měly jakékoliv údaje do evidence nemovitostí vstupovat. Z téhož důvodu můžeme třeba v archivu některých katastrálních úřadů dodnes najít třeba i dokumentaci o rektifikaci té či oné jeřábové dráhy, tedy dokumentaci o činnostech, které s pozemkovou evidencí nesouvisely vůbec. Měl-li výsledek vytyčení do údajů evidence nemovitostí vstoupit, musel mít zásadně formu geometrického plánu, který musel být součástí listiny vydané orgánem kompetentním o právních vztazích rozhodovat (zdaleka nejčastěji tedy rozsudku soudu).

 

Pro zajímavost uvádím, jak byla problematika „obnovy“ či „opravy“ hranic pozemků řešena v obecném zákoníku občanském (ABGB = Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch), který na našem území platil v takřka nezměněné podobě od roku 1811 až do roku 1950 a v sousedním Rakousku platí s několika málo změnami až dodnes:

O obnově a opravě hranic.

§ 850

Byly-li mezníky mezi dvěma pozemky čímkoli porušeny tak, že by se mohly státi naprosto neznatelnými, nebo jsou-li hranice skutečně neznatelny nebo sporny, jest každý ze sousedů oprávněn žádati, aby hranice byly soudem obnoveny nebo opraveny. Proto buďte sousedé obesláni k jednání v řízení nesporném s upozorněním, že hranice bude stanovena a vymezena i tehdy, když by obeslaný se nedostavil.

§ 851

Staly-li se hranice skutečně již neznatelnými nebo spornými, budou stanoveny podle poslední pokojné držby. Nelze-li ji zjistiti, rozdělí soud spornou plochu podle slušného uvážení.
Pokud každé straně nadále jest vyhrazeno uplatniti své lepší právo v řízení sporném, bude zvláště ustanoveno.

§ 852

Nejdůležitější pomůcky při úpravě hranic jsou: vyměření a popsání nebo také okreslení sporného pozemku; pak k tomu se vztahující veřejné knihy a jiné listiny; konečně výpovědi svědků věcí znalých a dobré zdání, dané znalci po ohledání.

§ 853

Náklady řízení buďte zapraveny sousedy dle míry jejich pomezních čar. Navrhovatel ponese náklady řízení, vyjde-li z jednání najevo, že obnova nebo oprava hranic nebyla nutna, poněvadž hranice nebyla popírána nebo byla dostatečně znatelná, nebo poněvadž ostatní účastníci byli ochotni dáti ji vymeziti mimosoudně. Náklady zastupování ponese zastoupený sám.
Byl-li podnět k řízení dán rušením pokojné držby, může soud uložiti náklady zcela nebo částečně straně, jež spor způsobila.

 

Byla to úprava velmi moudrá (a přes archaický jazyk i dnes krásně srozumitelná), kterou naše současné občanské právo zcela postrádá. Také dnes je však pro nabytí jistoty o hranici třeba rozhodnutí moci soudní, nebo mimosoudního vytyčení doplněného právě oním diskutovaným souhlasným prohlášením. Bez rozhodnutí soudu nebo písemně dokumentovaného mimosoudního konsensu všech dotčených vlastníků prostě nelze dosáhnout žádné právní relevance vytyčené hranice.
Pokud jste napsal:

„Více odpovědnosti UOZI a méně byrokracie pro občana by se mi líbilo víc jako heslo ČUZK, než předstírat, že dokážeme vyvážit 70 let vyorané mezníky podepisováním papírů ze kterých ten co se podepisuje téměř ničemu nerozumí a říkat tomu nová služba vlastníkovi a tvářit se, že jde o nějaký právní úkon o bůh ví jaké vypovídací hodnotě.“

pak v této proklamaci (která se mi sama o sobě může jevit i jako sympatická) postrádám cokoliv konkrétního o tom, jakým způsobem byste bez ingerence moci soudní, nebo shodné a písemně projevené vůle vlastníků zajistil, aby bylo dosaženo i potřebné závaznosti vytyčené hranice pro dotčené vlastníky tak, aby to obstálo v kontextu dnešního demokratického kontinentálního práva. Souhlasné prohlášení je textem, který se v běžných a nesložitých případech vejde na jednu stranu formátu A4. Oproti písemnostem potřebným třeba při koupi pozemku, nebo jen auta, nebo třeba při uzavírání nějaké zcela běžné pojistné smlouvy (jejímuž mnohastránkovému obsahu také většina pojištěnců důkladně porozumí až tehdy, když jim pojišťovna ve finále sdělí, že jim vlastně nemusí zaplatit vůbec nic J) se mi jako zbytečně byrokratický nejeví.
Lumír Nedvídek

 

> -----Original Message-----

> From: katastr-bounces AT fsv.cvut.cz [mailto:katastr-

> bounces AT fsv.cvut.cz] On Behalf Of blabol

> Sent: Sunday, November 29, 2009 10:51 PM

> To: Katastr nemovitosti

> Subject: RE: [Katastr] Ještě souhlasné prohlášení

>

> Dobrý večer,

> mám ještě jedno zamyšlení. Přemýšlel jsem o jedné věci,

> všimli jste si, že když se probíráte archivem

> pozemkového katastru téměř vůbec se zde nevyskytují

> vzytyčovací náčrty nebo protokoly. Přemýšlel jsem proč

> a vydumal toto.

> Když vznikal stabilní katastr nebylo jeho úkolem

> vlastnické hranice určovat neboť vlastníci dobře věděli

> odkud kam co čí je, ale bylo potřeba mít operát na

> základě, kterého se vypočtou daně apod. Vlastnické

> hranice tudíž nikdo vytyčovat vlastně nepotřeboval. V

> té době byla onou vlastnickou hranicí po všech

> stránkách opravdu spojnice mezi kamenými mezníky venku

> v terénu  a nikdo nemohl říct, že je to nějaký obraz v

> mapě jakkoliv přesný či nepřesný.

> Dále jsem přemýšlel co je dnes tedy jiné, že nám ten

> operát nějak nevyhovuje a máme s ním tolik problému.

> Odpověď je dle mého jasná. Druhá světová válka, odsun,

> příděly, scelování  a následných 40 let komunismu zcela

> přtrhalo vlastnické vazby lidí ke konkrétním pozemkům

> nebo je alespoň brutálně zdeformovaly.

> Dnes řeším v běžné praxi úlohu vytyčení vlastnické

> hranice minimálně stejně často jako GP na novou

> hranici. Zásadní problém, však je v tom, že dnešní

> vlastníci nevědí kudy ona hranice vede a tudíž právně

> již není vlastnickou hranicí spojnice mezi kamenými

> mezníky v polích, protože ty tam už 70 let nejsou, ale

> bohužel touto hranicí je onen obraz této hranice a dle

> mého názoru jedině geodet může zodpovědně a odborně

> tuto hranici vytyčit a říct oněm nešťastným vlastníků

> pozemků, kde hranice je. A jestli si nějaký vlastník

> myslí, že to ví líp tak ať to dokáže klasickým postupem

> KU,ZKI, soud atd.

> Více odpovědnosti UOZI a méně byrokracie pro občana by

> se mi líbilo víc jako heslo ČUZK, než přestírat, že

> dokážeme vyvážit 70 let vyorané mezníky podepisováním

> papírů ze kterých ten co se podepisuje téměř ničemu

> nerozumí  a říkat tomu nová služba vlastníkovi a tvářit

> se, že jde o nějaký právní úkon o bůh ví jaké

> vypovídací hodnotě.

>

> Jiří Blábol