Dobrý podvečer.
Tušil jsem, že můj příspěvek do této konference z 22.7.2009 vyvolá asi větší
polemiku.
1. Názory, které v konferenci prezentuji jsou samozřejmě názory mými osobními a
každý tu může prezentovat libovolné své názory jiné.
Ani si neumím představit, že by tomu mohlo být jinak. Tohoto typu diskusní
internetové komunikace se přeci zúčastňuje kdo chce, kdy chce a pokud vůbec
chce.
2. U žádných právních předpisů nelze očekávat vydání nějakého jejich obecně
závazného výkladu. Soudy i státní orgány se zabývají tzv. aplikačním výkladem
právních norem v souvislosti s řešením a rozhodováním konkrétních případů.
Je-li rozhodnutí v nějakém konkrétně projednávaném případu pravomocné, platí, i
kdyby byl onen aplikační výklad právní normy nesprávný. Zaujme-li více soudů
(zpravidla vyšších instancí) v různých konkrétních případech shodný názor na
výklad nějakého sporného či nejasného ustanovení právní normy, považuje se pak
takový názor za "judikaturou ustálený výklad", kterého se každý z
ryze pragmatických důvodů drží (i kdyby se mu zdál nesprávný). Trvá to někdy i
roky.
3. Je dobré vědět, kdo vůbec může Parlamentu ČR navrhovat zákony, t.j. kdo je
vůbec nadán zákonodárnou iniciativou. Podle Čl. 41 odst. 2 Ústavy ČR:
"Návrh zákona může podat poslanec, skupina
poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného
celku.".
Není to tedy ČÚZK (ani jeho předseda), žádné ministerstvo (ani žádný ministr),
žádný senátor (pouze Senát jako instituce), není to premiér a dokonce to není
ani prezident. Má-li někdo nápad, o kterém si myslí, že by jím měl být nějaký
zákon obohacen, pak stačí, získá-li pro něj jakéhokoliv jednotlivého poslance.
Každý jednotlivý poslanec má zákonodárnou iniciativu a jeho návrhem se musí
Poslanecká sněmovna zabývat. Je pak už jen na něm, jako navrhovateli, zda o
užitečnosti svého návrhu argumentačně přesvědčí potřebnou většinu svých kolegů
a poté i Senát.
V poslední době to byl např. nápad, aby úřední oprávnění k ověřování GP mohli
získat i bakaláři, což navrhovatelé při rozpravě v Poslanecké sněmovně
odůvodnili takto: "„V této novele
zeměměřičského zákona se jedná o to, aby osobám s ukončeným vysokoškolským
vzděláním v akreditovaném bakalářském studijním programu zeměměřičského směru
geodézie a kartografie bylo umožněno, aby po sedmileté praxi po absolvování a
vykonání speciální odborné zkoušky způsobilosti mohly vykonávat jednoduché
zeměměřičské úkony, jako jsou ověřování geometrického plánu, kopie
geometrického plánu atd.
Návrh byl Poslaneckou sněmovnou řádně projednán a nebyl přijat.
4. Podle Čl.
79 odst. 3 Ústavy ČR:
"Ministerstva, jiné správní úřady a orgány
územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy,
jsou-li k tomu zákonem zmocněny".
Katastrální vyhlášku tedy vydává ČÚZK (jako správní úřad) a nikoliv jeho
předseda, který ji zpravidla jen osobně podepisuje. Konkrétní zmocnění k vydání
katastrální vyhlášky jsou obsažena v ust. § 17 zákona č. 265/1992 Sb. a v
ust. § 30 zákona č. 344/1992 Sb.
Podle ust. § 79 odst. 2 věty prvé zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a
soudcích:
" Soudci a přísedící jsou při výkonu své
funkce nezávislí a jsou vázáni pouze zákonem."
Soudci a přísedící tedy katastrální vyhláškou vázáni nejsou a mohou třeba
dospět k názoru, že některé ustanovení vyhlášky je v rozporu se zákonem a
nebudou se jím při svém rozhodování řídit.
5. Ve svém příspěvku v této konferenci z 22.7.2009 jsem chtěl poukázat na možné
ošidnosti, které dle mého názoru mohou při posuzování souhlasného prohlášení o
upřesnění hranice pozemku nastat. Zejména v případě, bude-li se chtít účastník
takového souhlasného prohlášení někdy v budoucnu domoci z něj pro sebe nějakého
užitku před mocí soudní.
Kdo má na věc jiný názor, nechť si třeba ponechá ten svůj. Naprosto chápu i ty,
kteří za klíčovou otázku považují především to, zda KÚ takový GP potvrdí či
nepotvrdí nebo zda listinu obsahující souhlasné prohlášení ve finále KÚ zapíše
či nezapíše.
Z následných příspěvků mám pocit, že jsem si porozuměl pouze s Ing. Šafářem
(včetně jeho názoru na méně šťastný vzor souhlasného prohlášení prezentovaný v
katastrální vyhlášce).
6. Doc. Ing. Čada ve svém druhém příspěvku z 23.7.2009 soudí, že "... cesta, kterou chce současná novela katastrální
vyhlášky upřesnit průběhy vlastnických hranic evidovaných v KN je nová
především v tom, že naprosto zásadním způsobem předřazuje písemně sepsaný
dokument nad technické dílo. Je to ve více než 180 leté tradici něco naprosto
nového a dovolím si tvrdit, že i nestandardní".
Byl snad stav minulý ten lepší nebo nějak jiný?
V roce 1965 byly v dohodě mezi tehdejší Ústřední správou geodézie a
kartografie a ministerstvem spravedlnosti vydány "Pokyny pro
vytyčování neznatelných (sporných) vlastnických a užívacích v přírodě podle map
a měřických podkladů (čj. 23-332.2-11 294/1965 z 1.11.1965).
V odst. 5 těchto pokynů bylo stanoveno:
"Případy vytyčování neznatelných (sporných)
hranic musí střediska geodézie omezit jen na nezbytné případy vyžádané nebo
doporučené příslušnými orgány (národními výbory, soudy, prokurátory, notáři a
jinými orgány státní správy). Běžné objednávky na vytyčení sporných hranic je
třeba zamítat s příslušným poučením stran o neprůkaznosti vytyčené hranice
pro právní vztahy a s odkazem stran na národní výbory, soudy, smírčí řízení
podle občanského soudního řádu apod."
Abych nezůstal jen u socialistické geodézie.
Už v roce 1896 uváděl František Novotný (docent geodézie C. K. Vysoké školy
technické, úředně oprávněný stavební inženýr a civilní geometr) k tehdejšímu
katastrálnímu zákonu 83/1883 zákonníku říšského:
"Z uvedených výtahů zákona plyne, že možno
dle mapy spornou hranici vytyčiti aneb na mapě hranici dle skutečnosti opraviti
jen za souhlasu všech stran aneb po vynesení rozsudku příslušného soudu
, což nasvědčuje tomu, že nelze mapě knihovní přikládati právní význam.
Kdyby měla mapa právní význam, musela by v každém případu platiti hranice v
mapě udaná.".
Mohu dále citovat i z dobové historické judikatury k Československému obecnému
zákoníku občanskému:
"Ani katastrální ani pozemkové mapě nelze
přiznati konstitutivní význam pro skutečnou výměru nebo rozsah a polohu parcel"
Nebo jiný historický judikát:
"Katastrální mapou nemůže býti podán důkaz o
rozsahu pozemků, neboť není ani částí pozemkové knihy ani není k tomu určena,
aby dávala objasnění o vlastnických poměrech k pozemkům"
To všechno výše uvedené bylo snad v minulosti výrazem toho, že technické dílo
bylo preferováno před shodnou vůlí stran či autoritou moci soudní? To je
současný obsah § 19a katastrálního zákona po 180 leté tradici katastru
opravdu něco naprosto nového a nestandardního?
Co tedy bylo v té 180 leté tradici katastru oním standardem???
7. K dotazu Ing. Jiřího Jindřicha z 22.7.2009, podle čeho má vyhotovitel GP
určit u nových bodů kód kvality, pokud je GP vyhotovován před podpisem
souhlasného prohlášení. Dle mého názoru podle toho, jak se klient (po
předchozím poučení) sám rozhodne a co si objedná. GP sám o sobě nemá (a ani
nikdy v minulosti neměl) žádný právní význam. Právního významu nabývá až ve
spojení s nějakou právně relevantní listinou. Není přeci chybou geodeta, pokud
na přání klienta zpracuje GP tak, jak klient zamýšlí právní úkon provést a jemu
se to pak nepovede. To, že některý soused souhlasné prohlášení nepodepíše (a GP
je třeba k ničemu) je rizikem klienta. Je to stejné, jako u GP na výkupy částí
pozemků, kdy si pak někdo postaví hlavu, že neprodá. Nebo klient chce stavět
rodinný domek, geodet mu udělá GP na oddělení pozemku a stavební úřad mu pak
stavbu nepovolí.
8. K příspěvku pana Konečného ze dne 24.7.2009.
Zcela s Vámi souhlasím o užitku vést historii bodů. Mně by se moc líbilo, kdyby
obsahovala i datum vzniku (či určení) bodu. Při katastrálních aktivitách má
často velký význam znalost doby vzniku (bodu, hranice).
K vaší "pohádce o nýmandech" mohu také s nadsázkou poznamenat:
Je-li si někdo tak jistý tím, že katastrální zákon navozuje stav, ve kterém se
nelze domoci ústavního práva na ochranu majetku, musí se jednat nepochybně o
zákon protiústavní. Je pak na místě kvalifikovaně doporučovat svým klientům
podávání ústavních stížností. Poté, co budou klienti se svými ústavními
stížnostmi úspěšní, nepochybně nezůstane jejich poradce škodným, budou ho
obdivovat a určitě se nebude muset cítit nýmandem. Nebude-li úspěšný, nebude
asi chyba v katastrálním zákoně, ale jinde. :-))
9. K příspěvku pana Jiřího Blábola z 23.7.2009
K aktualizaci adres vlastníků - už od 15.4.2001 je účinné Nařízení vlády č.
111/2001 Sb., o porovnávání a přejímání údajů katastru nemovitostí České
republiky a evidence obyvatel. Často byste se divil, v jakém stavu a jak
věrohodná centrální evidence obyvatel je.
Pozemky u nichž není v KN evidován žádný vlastník - Úřad pro zastupování státu
ve věcech majetkových se věci postupně věnuje. Proč mu to jde pomalu a v čem
vidí největší obtíže byste se dozvěděl především od něj.
O tom, že je dobrým nápadem nařídit všem orgánům veřejné správy povinnost
dostavovat se na výzvu komerční zeměměřické sféry k upřesňování hranic pozemků,
zkuste přesvědčit vládu, či poslance. Mohou přece také nařídit orgánům
katastru, aby všechny hranice pozemků ve státním vlastnictví upřesnili tyto
orgány samy, obnovou novým mapováním. Za neschůdný považuji rovněž nápad, na
zřizování "úředních zjišťovacích komisí" pro pro speciální obnovu,
prováděnou ve zcela individuálních případech komerční zeměměřickou sférou.
Zřejmě si neumíte do všech důsledků představit o jak strašně nákladnou i
složitou mašinerii byrokracie by se v těch jednotlivých individuálních
případech asi jednalo.
Na víc nemám bohužel čas ani momentální sílu.
Díky za Vaše názory (byť nesouhlasné).
Hezký podvečer a víkend Vám přeje
Lumír Nedvídek
