RE: [Katastr] Neznatelná hranice

[<Lumir.Nedvidek AT cuzk.cz>]

Dobrý den.

 

Pane Holý navazuji na Vaąe „noční“ příspěvky 14.2.2014 22:53 a 15.2.2014 0:10.

Předevąím Vám za ně děkuji.

 

Nejste-li schopen ani popsat vąechny moľné alternativy, které v praxi nastávají (a já také ne), tím méně lze očekávat, ľe by se někomu mohlo podařit popsat úspěąně ty „správné“ způsoby jejich řeąení (natoľ formou obecně závazného právního předpisu, natoľ způsobem jednoznačným a srozumitelným). Do čím větąích podrobností se kdo pustí, tím horąího a kontraproduktivnějąího výsledku můľe také někdy dosáhnout.

 

Od 1.1.2014 se budou tím, kde ta hranice pozemku na zemském povrchu vlastně je, také zabývat i civilní soudy.

Takovou tou základní „příručkou“ pro civilní soud je občanský zákoník.

Ten stanoví soudu „algoritmus“ jak má v tom či onom individuálním konkrétním případu (z jejich nepřeberného mnoľství) vlastně postupovat, aby tu hranici nějakým očekávaným a ľádoucím způsobem určil.

V § 1028 občanského zákoníku se mu dostává „algoritmu“, ľe nepodaří-li se mu zjistit poslední pokojnou drľbu, „… určí soud hranici podle sluąného uváľení“. No není to geniální? Samozřejmě je to „opsáno“ z obecného zákoníku občanského z roku 1811, který ve svém § 852 jeątě pro to, z čeho má to „sluąné uváľení“ vycházet, poskytoval i jakési metodické rámcové vodítko, kdyľ uváděl: „Nejdůleľitějąí pomůcky při úpravě hranic jsou: vyměření a popsání nebo také okreslení sporného pozemku; pak k tomu se vztahující veřejné knihy a jiné listiny; konečně výpovědi svědků věcí znalých a dobré zdání, dané znalci po ohledání.“ Soud si prostě (dle individuální povahy kaľdého případu) můľe opatřit různé moľné uľitečné podklady (třeba i včetně znaleckých posudků, zaplněných vzorci, kódy kvality a středními chybami), ale vąe nakonec stejně opanuje finální lidská úvaha.

Je mnoho zkuąených katastrálních praktiků, kteří prostě mají to sluąné katastrální uváľení v krvi a zpravidla mají také pravdu. Ty pak jakékoliv podrobnějąí předpisy (natoľ jejich některé méně srozumitelné pasáľe) docela ničí. Takové předpisy ale nakonec ničí i ty méně zkuąené (či začínající), protoľe ti v nich zase nenajdou „úplně“ vąechno, co by potřebovali.

 

Katastrální vyhláąka také v posledních letech dost neą»astně balancuje mezi odbornými pojmy technickými a pojmy, které jsou jen právní definicí pro účely právního předpisu.

 

Například samotnou střední chybu souřadnic podrobných bodů sáhových katastrálních map si za 190 let nikdo netroufnul nějakými matematicky podloľenými postupy spočítat (a proč by to také dělal, kdyľ se ľádné souřadnice u takových bodů nepočítaly a neevidovaly). Aľ 1.3.2007 (vyąla vyhláąka č. 26/2007 Sb.) začalo „přihořívat“ a bylo deklarováno, ľe se jedná o body, jejichľ souřadnice byly určeny se střední souřadnicovou chybou větąí neľ půl metru (by» se u podrobných bodů sáhových katastrálních map ľádné souřadnice neurčovaly, a samotná kresba vznikala grafickou konstrukcí přímo na mapovém listu) a takovému parametru přesnosti „větąí neľ půl metru“ bezpečně vyhovovala třeba i mapa světa. Vědecké bádání vąak rychle pokračovalo a tak 1.7.2009 (novela  164/2009 Sb.) uľ bylo známo, ľe základní střední souřadnicová chyba těchto bodů (ale aľ poté, co byly určeny digitalizací z analogové mapy libovolného měřítka s výjimkou měřítek 1:1000, 1250, 2000, a 2500) je přesně jeden metr. Pro katastr se jednalo samozřejmě o objev stejného významu, jakým byl třeba pro fyziky objev Higgsova bosonu. Protoľe teprve poté, kdyľ uľ jsme konečně věděli (díky právní deklaraci), jak vlastně veliká ta základní střední souřadnicová chyba podrobných bodů digitalizovaného sáhového katastru opravdu je, bylo moľné plně aplikovat vědecký aparát matematické statistiky (vyrovnávacího počtu) a skrz různé jednouché či sloľitějąí vzorce dovozovat výpočty čísla, skrz která se mají činit úsudky, zda s tím sáhovým katastrem pracuje dobře nebo ne. Od 1.1.2014 (vyhláąka č. 357/2013 Sb.) doąlo jeątě daląímu formulačnímu upřesnění, kdyľ ona základní střední souřadnicová chyba 1 metr uľ nenáleľí souřadnicím podrobných bodů určeným digitalizací z analogové mapy, ale určeným digitalizací z katastrální mapy vedené na plastové fólii. A můľete znovu bádat, jak se digitalizací získaly souřadnice těch podrobných bodů, které zrovna na plastové fólii vůbec nebyly, ale byly jen na papíru nějaké jiľ neplatné katastrální mapy historické. V jiných případech se zase některé virtuální hypotetické body, toliko matematicky vyprojektované, jejichľ souřadnice nikdy nebyly určeny z nějaké mnoľiny statisticky zpracovatelných (vyrovnatelných) měření, pro účely právní normy „… povaľují za body určené se základní střední souřadnicovou chybou mxy = 0,14 m“ a tímto (zdánlivě technickým) atributem jsou obdařeny právním aktem „schválení návrhu pozemkových úprav“. Tím promiskuitním mícháním pojmů techniky a práva někdy dochází aľ k úplné ztrátě či váľnému oslabování informací důleľitých pro budoucno (a to jak pro technika, tak pro právníka). Pokud třeba dělíte nějakou čtvercovou „osmičkovou“ parcelu jedinou čarou na dvě půlky, a nedojde-li současně ke zpřesnění hranic původních, musíte i ty své dva nové body obdařit „osmičkou“ a o finálně evidovaných souřadnicích se pak podává budoucím generacím informace, ľe mají základní střední souřadnicovou chybu 1 metr. Přitom technickou pravdou je, ľe tu linii nové hranice je moľné obnovit s přesností „trojkovou“ (a spolehlivě „rozpískat“ budoucí hraniční spor, vlastníků kdysi nově vzniklých dvou nových pozemků). Ta „osmičková“ nejistota se totiľ vůbec netýká samotné linie té nové hranice, ale týká se toliko umístění jejich dvou koncových bodů a to jeątě jen v jediném směru (zda jste se s nimi „strefil“ na hranici původní). A právní předpis by tudíľ bylo moľné jeątě dále zkomplikovat i o zavedení chybových elips.

 

Nakonec se také lze ve vąech těch paragrafech, ustanoveních a výjimkách z nich zamotat tak, ľe člověk začne pochybovat zda jeątě vůbec ví, co to je střední chyba a zda celému naąemu odbornému ąkolství přeci jen neuniklo, ľe uľ koncem 19. století byl Gauss se svojí střední chybou zásadně překonán českým géniem Cimrmanem, a jeho progresivní teorií chyb předních, zadních a bočních, která vyústila v objev jeho Metody největąích čtverců (samotným Cimrmanem suąe komentované větou „My Čeąi, přece nebudeme takovými troąkaři jako Němec Gauss“). J

 

A proč se předpisy do těch stále větąích podrobností pouątí?

Potřebu stále podrobnějąího popisu a jednoznačnějąí algoritmizaci si přímo vynucuje čím dál větąí operabilita komerční sféry mimo své kdysi původní „domácí“ regiony (práce je málo, cenová hladina klesá, je nutné brát vąe a vąude), specializace na dílčí činnosti a dělba práce u větąích firem (někdo měří, jiný zpracovává i kdyľ na místě vůbec nebyl a nic neviděl, a někdy nakonec „razítkuje“ dokonce i ten, kdo o konkrétních okolnostech uľ neví vůbec nic), masivní aplikace výpočetní techniky (potřeba lidské úvahy je pro stroj nepřekonatelná a fatálně zdrľující), tlak byznysu s geoinformacemi a vyuľívání katastru pro nepřebernou ąkálu různých uľitečných geoinformačních aplikací (já to potřebuju vidět hlavně v mobilu a je mi zrovna jedno, ľe to má nějaké souřadnice o 2 metry jinde), čím dál větąí odtrľenost státní správy od skutečné praxe a skutečných problémů při tvorbě GP, na kterých je přitom zaloľen celý systém údrľby geodetické části KN (takoví potvrzovatelé GP na KP, kteří uměli sami skutečně dělat to, co mají dnes kontrolovat uľ v resortu nezadrľitelně vymírají, a ti co to nikdy sami nedělali potřebují mít někde jasně napsáno, co jak má být), poci»ovaná informační „díra“ mezi komerční sférou a státní správou (v jednom státním podniku nebyl problém během týdne výklad či i faktickou aplikaci nějakého záměru sjednotit), atd., atd.

 

Takľe zase nic pozitivního.

 

Lumír Nedvídek

 

 

> -----Original Message-----

> From: katastr-bounces AT fsv.cvut.cz [mailto:katastr-bounces AT fsv.cvut.cz] On

> Behalf Of Petr Holý

> Sent: Saturday, February 15, 2014 12:09 AM

> To: Katastr nemovitosti

> Subject: Re: [Katastr] Neznatelná hranice

>

> ... teď jeątě koukám, ľe jsem v těch pokusech o "definice případů

> vytyčování" úplně vynechal rozdíl mezi úseky kde hranice v terénu vůbec

> není, kde je k nalezení jen částečně, kde sice je ale není jistá, kde je jasná

> nebo víceméně jasná. Pak jeątě rozdíl mezi extravilánem a intravilánem,

> stísněnými a naopak velkými pozemky, lesy a polmi atd.

> Kaľdý ten úsek opět vyľaduje úplně jiný přístup, někde vůbec nemá cenu

> nějak hranici upřesňovat nějakým pátráním po původních náčrtech a

> historických podkladech, někde to je nutné, někde něco mezi tím. Snad je

> aspoň trochu pochopitelné v čem polemizuji s oficiální linií ČÚZK. Daląí

> popisné pokusy předem vzdávám, těch druhů případů a kombinací je prostě

> moc, neumím je vąechny zaąkatulkovat a roztřídit a popsat vhodný postup.

> Praktici a bývalí praktici stejně vědí.

> PH

 

-----Original Message-----

From: katastr-bounces AT fsv.cvut.cz [mailto:katastr-bounces AT fsv.cvut.cz] On Behalf Of Petr Holý

Sent: Friday, February 14, 2014 10:51 PM

To: Katastr nemovitosti

Subject: Re: [Katastr] Neznatelná hranice

 

Dobrý večer,

pane inľenýre Nedvídku,

je pravda, ľe Váą závěr vzhledem k budoucímu dění okolo neznatelných znatelných hranic je docela pesimistický. Přiznávám, ľe jsem nějaký takový názor obecně vzato čekal, přesto jsem tak nějak musel napsat daląích pár řádek k absurdnosti situace.

S větąinou toho co píąete rozhodně souhlasím a podepisuji. Předevąím s tím, ľe vyhodnocení kontrolního měření (fakticky znatelné hranice) nelze algoritmizovat.

Na dvě nebo tři věci ale mám trochu jiný názor, těm bych chtěl věnovat následující řádky.

 

Předně si myslím, ľe ąpatná definice geometrického a polohového určení, a několik absurdních ustanovení týkajících se vytyčování, více ohroľují vlastníky pozemků neľ soukromé geodety. Na různých místech republiky se ve zvýąené míře objeví vytyčovatelé, kteří budou plně a bezvýhradně respektovat katastrální vyhláąku. Místo kontrolního zaměření a vyhodnocení nalezené (respektive tvrzené) hranice skutečně provedou vytyčení. Těmto geodetům nic nehrozí, jejich činnost bude plně legální, ale v některých případech budou ąkodit vlastníkům, protoľe naruąí pokojnou drľbu. Naopak, hrozit bude vytyčovatelům, kteří budou provádět vytyčení "po selsku" a budou jako dříve kontolně zaměřovat a individuálně vyhodnocovat, jestli rozdíly vyvrací domněnku správnosti nalezené nebo tvrzené hranice.

Při pohledu ze ZKI a ČÚZK by se někomu mohlo zdát, ľe je větąina hranic sporných, protoľe nesporné případy se ke kontrole "výą" dostanou jen zřídka. Z pohledu pěąáka, který se nijak nespecializuje na vytyčení sporných hranic (ani se jim nevyhýbá), to vypadá úplně jinak. 90% (nebo takové nějaké číslo) označených hranic je vlastníky respektováno. V takových případech nikdo nestojí o jejich zpochybňování vytyčováním, o které nikdo neľádal, a které geodet provádí (z pohledu vlastníků) svévolně.

 

S tím souvisí daląí věc. Pamatuju doby, kdy bylo vytyčování spíą vyjímečnou záleľitostí. Tehdy se protokolární vytyčení dělalo převáľně jen v případě, ľe

a) někdo nevěděl kde je hranice (nebo si nebyl jistý natolik aby postavil plot na dosud neoploceném pozemku),

b) měl spor se sousedem.

Po roce 1991 k těmto druhům vytyčení přibyly daląí typické případy:

c) vytyčuje se jen proto, ľe to objednal Pozemkový úřad nebo velký investor,

d) vytyčuje se jen proto, ľe to v daném případě poľaduje ČÚZK (vyhláąka), ZKI (nález v obdobném případě) nebo KÚ (KP) Problém je v tom, ľe v případě b) je třeba při vytyčování zvolit výrazně jiný přístup k vytyčování, neľ v případech a), c), d). Navíc se i v případech a), c), d) můľe objevit úsek, kde je spor nebo napětí mezi sousedy. A naopak, i v případě b) se vyskytují body nebo úseky hranice, které nikdo nezpochybňuje, a které jsou v objednávce jen proto "a» se to vyřeąí celé".

V tomhle odstavci zatím určitě píąu věci, které jsou Vám známé. Řekněme, ľe to byl úvod k tomu, co chci říct. Je třeba jinak vytyčovat v případě

b) a jinak v případech a), c), d). Myslím, ľe v posledně jmenovaných případech je vytyčovatel z obecnějąího hlediska povinen respektovat předevąím ústavní a zákonné principy, nesklouznout k mechanicky tupému technickému vytyčování, hledat skutečnou polohu vyąetřené nebo kdysi zaměřené hranice a respektovat faktické hranice pokud výslovně neodporují katastrální dokumentaci. Dokonce si myslím ľe se má v takovém případě i přimhouřit oko, kdyľ hranice v nějakém detailu o malinko nesouhlasí a ví se, ľe ji nikdo nezpochybňuje. Jenľe při takovém přístupu člověk dříve nebo později narazí na nějaké KP (to spíą vyjímečně), kde si přísluąný pracovník vykládá geometrické a polohové určení a vytyčování zcela technokraticky, nebo narazí na dohled ZKI.

Předpokládám, ľe s druhou částí tohoto odstavce bude část pracovníků KP a zejména ZKI nesouhlasit. Vím i to, ľe je takový přístup na hraně katastrálních předpisů. Jenľe co dělat, kdyľ člověk nechce být za vola, nechce zbytečně rozeątvávat sousedy a nechce ąkodit vlastníkům? Ono je něco úplně jiného, kdyľ se vlastníkům řekne "no nesedí to úplně přesně, ale ten rozdíl můľe být způsobený chybou nebo nepřesností v katastru"

(nebo kdyľ si je vytyčovatel jistý ľe jde jen o měřickou odchylku tak to ani neřekne) a kdyľ se tam z vůle vyąąí moci zatluče kolík kus od plotu.

To první obvykle zapadne v řadě slov, to druhé můľe způsobit rozbroj mezi sousedy. V případedech a), c), d) (a u nezpochybňovaných úseků v případě b)) se podle mého názoru musí ve zvýąené míře ztotoľňovat vytyčené body s těmi v terénu, i kdyľ to naráľí na zákonnou definici vytyčování i na striktní výklad uplatňovaný ZKI.

 

Problém střeąních přesahů je taky docela sloľité téma. Někdy se dá k jasnějąímu názoru dostat vyhledáním vąech historických náčrtů v dokumentaci, jindy by bylo lepąí ty náčrty nevidět protoľe si vzájemně odporují a větąinou se nenajde nic. Zkusím přetlumočit názor jednoho zkuąeného katastrálního praktika a zároveň tuąím rodáka z menąí obce.

"Tehdy (myąlena doba zhruba do roku 1955) by nikdo nedovolil sousedovi, aby si postavil střechu nad cizím pozemkem." Větąinou mu musím dát za pravdu, ľe to tak bylo. Problém ale je v tom, ľe vlastníci  kolikrát dneska tu hranici uznávají na zdi, i kdyľ se někdy dá doloľit ľe historicky ta hranice byla pod okapem. Tady asi nepomůľe nic jiného neľ individuální řeąení, i s rizikem omylu jak píąete. Znám případy, kde by vytyčení technicky vyąlo skoro do obýváku, přesto byl upřesněný bod pod okapem (někdy s ohledem na ąířku domu logicky, jindy se mi to nezdálo ale vůli vlastníků jsem respektoval). Dokud se dělalo kontrolní měření nebo zpřesnění fakticky znatelných hranic bez vytyčení, tak se to vľdycky dalo nějak vyřeąit. Poslední léta ale roste ze strany ČÚZK, ZKI a některých KP tlak na algoritmická řeąení, tak bude skutečnost a zobrazení reálných vlastnických vztahů častěji dostávat na frak. Dokonce bych řekl, ľe závazné nekompromisní algoritmy dostanou faktickou kvalitu vytyčování a geometrických plánů jeątě niľ, neľ kam se dostala v letech zpevňování norem po roce 1980, odkdy klesala ke svému minimu okolo roku 1990.

Petr Holý