Re: [Katastr] re: Vytyčování v územích s KMD

[Jan Šafář <jan.safar AT geoprogres.cz>]

Dne 18.1.2012 14:30, Pěčonka Jan napsal(a):
> ...
> Mám dotaz. Nevíte někdo, zda se v minulosti spíše brala za hranici 
> horní hrana svahu nebo spodní hrana svahu u mezí? Nikde jsem se o tom 
> nic nedočetl a ve škole to asi nebylo (nebo jsem chyběl :)) ). 
> Existoval nějaký předpis či nařízení které to řešilo? Díky.
> ...
Dobrý den, mám na tuto věc následující názor:

V dobách, kdy na půdě hospodařili sedláci, asi takový předpis 
neexistoval. Stačil prostý selský rozum. Políčko ve svažitém terénu se 
špatně obdělávalo a bylo nutné jej zbavovat kamení. Kam s těmi šutry? 
Nejjednodušší bylo je odvalit/odnosit směrem dolů. Kam až? K sousedovi? 
To by nebylo pěkné. Tak tedy na hranici. Tam skončily první velké 
kameny, kterých bylo zapotřebí zbavit se nejdříve. Dále se sypaly další 
a další, až vznikla mez. Horní plocha meze byla vždy pevná, kamenná, 
dalo se po ní jezdit s povozem. Šikmý svah meze zarostl stromy, a tak 
měl hospodář s bonitním jižním svahem alespoň na cestě stín - sousedovi 
to nijak nepřekáželo, neboť jemu stromy na úrodu stín nevrhaly. Jak 
takovou mez/cestu zakreslit do tehdejší mapy? Půdorysně úzký svah byl 
téměř nezobrazitelný, tak to nakreslili dohromady celé, tj. "od orné k 
orné". Hledám-li cestu vedenou již ve stabilním katastru v místě, kde je 
mez (znatelná v terénu), ztotožním jednu stranu cesty se spodní hranou meze.

Meze jdoucí po spádnici je těžké podobně hodnotit. Pokud se sousedé 
dohodli, vyrobili střed valu či stěny společně osově na hranici. Ale 
mohlo to být jinak. Jeden měl dřevěnou oplocenku a pásl ovce - kameny 
nosit nemusel. Druhý oral sousední řemenový pozemek a na dolní hranici 
to měl daleko - tak kamení nosil k plotu. Dřevěný plot zanikl, mez 
zůstala. Hranice v tomto případě ale byla na okraji meze. Meze už tehdy 
sloužily i jako hranice mezi pozemky, někdy byly ustanovovány pomocí 
úředních osob za přítomnosti sousedů a svědků. Z dnešního pohledu je 
skoro nemožné určit, na kterém okraji či kde přesně to tenkrát bylo 
(hodně "pomohlo" rozorání mezí v 50. letech minulého století).

Výše uvedené nemám z žádné literatury, je to taková pohádka o zdravém 
rozumu děděná z otce geodeta na syna geodeta, jak to u takových řemesel 
bývá. Ale snad Vám to, pane Pěčonko, k něčemu bude.

Jan Šafář