RE: [Katastr] datum overeni GP

[<Lumir.Nedvidek AT cuzk.cz>]

Dobrý den.

 

Pokud pan Liąka citoval z mého někdejąího příspěvku větu: „Povaľuji vąak za nesprávný třeba stav, pokud je GP nějakému ověřovateli pro vady z KP bez potvrzení vrácen, aby přepracovaný GP s odstraněnými vadami byl ověřen ověřovatelem pod stejným číslem jeho ověření (existovaly by pak dva dokumenty různého obsahu se stejnou identifikací ověření).“, musím připomenout, ľe se skutečně jednalo o můj názor osobní.

 

Skutečná praxe totiľ nikdy nepřinesla problémy takového rázu a četnosti, ľe by si vynutily i vydání nějakého autoritativního, obecného, podrobnějąího a sjednocujícího metodického dokumentu. Není mi znám ani případ nějakého vydaného individuálního právního aktu, který by se v odůvodnění takovou situací v nějakém zcela konkrétním případě podrobněji zabýval.

To samozřejmě vůbec neznamená, ľe se ľádné problémy či dosud neřeąené otázky v této oblasti nevyskytují.

K názoru o rozdílnosti přístupu na různých KP mne předevąím vedou výsledky celostátních statistik, které začaly být o agendě potvrzování GP nově vyhotovovány. Vyplývají z nich totiľ značné rozdíly v četnosti případů, ve kterých bylo vyľádáno doplnění ľádosti a případů, kdy nebylo ľádosti vyhověno a GP nebyl potvrzen. Z celostátní statistiky lze totiľ zjistit, ľe na některých KP se prakticky nevyskytují případy, kdy by bylo poľadováno doplnění nebo kdy by nebyl GP potvrzen. Na jiných KP převaľuje počet ľádostí o doplnění a je minimální počet nepotvrzených GP a na daląích KP je zase patrný výrazně převaľující počet nepotvrzených GP nad minimálním počtem ľádostí o doplnění. Není výjimkou, ľe se takové statistické rozdíly vyskytují i mezi sousedícími či geograficky blízkými KP, u kterých své ľádosti o potvrzení uplatňuje fakticky totoľný okruh stále stejných ověřovatelů. Nelze přitom rozumně předpokládat, ľe by totoľní ověřovatelé snad záměrně předkládali na jedno KP své ľádosti bez vad, na sousední KP pak záměrně s odstranitelnými nedostatky a na třetí KP pak záměrně výsledky nezpůsobilé potvrzení.

Tyto signály samozřejmě vedou předevąím k logické úvaze, o rozdílech v kvalitě (resp. kvalifikovanosti) práce úředníků, kteří se agendou zabývají.

 

Praktickým řeąením (by» ne správným) bývá, přizpůsobit se poľadavku konkrétního KP. Je to totiľ mnohonásobně rychlejąí a větąinou i méně pracné, neľ názorový konflikt písemně formalizovat a vyčkávat na jeho autoritativní řeąení kompetentními instancemi.

 

V teoretické rovině musím pak dát zcela za pravdu panu Raąkovi, ľe předmětem ověření není zeměměřická činnost, ale její výsledky.

 

Zákonem stanovená odpovědnost ověřovatele vzniká jiľ v okamľiku, kdy GP ověří a není rozhodující, zda vůbec někdy poľádá KP o jeho potvrzení, nebo zda KP potvrzení GP odmítnul a ověřený GP se tedy nikdy nedostane do  dokumentačních fondů KP.

Existuje dost správních rozhodnutí o poruąení pořádku na úseku zeměměřictví, kterými byla ověřovatelům GP pravomocně udělena peněľitá sankce, aniľ by byly dotčené GP vůbec někdy potvrzeny.

 

Ve zcela obecné rovině se dle mého názoru i na proces potvrzování GP vztahuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějąích předpisů a to přinejmenąím jeho část čtvrtá, nebo třeba i ustanovení § 175 o stíľnostech. Jsem také přesvědčen, ľe kdyby nějaký ověřovatel věnoval věci nemalý čas a značné úsilí, dosáhl by i toho, aby se otázka potvrzení či nepotvrzení GP stala v nějakém názorově konfliktním a zcela konkrétním případu ve finále i předmětem rozhodování správního soudnictví. Nikdo to vąak nikdy ani nezkusil.

 

Do jednou ověřeného GP, by dle mého názoru jiľ nikdo neměl zasahovat (ani ověřovatel), a to ani v případě, ľe by byl takový ověřený GP vadný. Je moľné vyhotovit jiný GP (jiľ správný) a ten ověřit pod daląím číslem ověřovací evidence a větąinou asi i datem (datum konkrétního ověření má být pochopitelně vľdy pravdivé). Jedině tak je moľné ověřené GP stejného čísla a rozdílného obsahu od sebe rozliąit (individualizovat).

Nový GP s novým ověřením pochopitelně znamená i novou ľádost o potvrzení a nový správní poplatek. Ustanovení  § 80 odst. 4 věty druhé KatV také zní: “®ádost o potvrzení opraveného geometrického plánu se povaľuje za novou ľádost.“

Kdyby tomu tak nebylo, vykonával by vlastně stát funkci bezplatné „výstupní“ kontroly komerční činnosti a zcela by se stíral význam osobní odpovědnosti ověřovatele i smysl celé právní úpravy udělovaných úředních oprávnění. Nakonec by také mohl GP vyhotovovat i stát sám (a na vlastní odpovědnost) a takové procesní problémy by pak vůbec nevznikaly.

Mohu uvést moľná dost vzdálenou (a moľná i ne zcela přiléhavou) analogii. Je-li třeba něco ąpatně v kupní smlouvě (např. chybné parc. číslo), je moľné vkladové řízení zastavit, vyhotovit smlouvu nového (správného) obsahu a znovu poľádat o vklad (vedený pod novým č.j.) a znovu zaplatit správní poplatek.

 

Na otázku, zda vůbec (či snad nakolik, nebo i kým) lze obsah jiľ jednou ověřeného GP dodatečně měnit (aniľ by se jednalo o nově ověřený výsledek) panují pochopitelně různé názory. V § 80 odst. 4 větě druhé se sice hovoří o „opraveném“ geometrickém plánu a o tom, ľe ľádost o jeho potvrzení se povaľuje za ľádost novou. Na otázku jak je to s ověřením takového „opraveného“ GP vąak KatV odpověď nedává. Lze se na to třeba dívat i tak, ľe „opraveným“ GP se rozumí GP téhoľ čísla, avąak jiľ odliąného obsahu (od obsahu GP „neopraveného“) a pochopitelně i nově aktuálně ověřený.

Momentálně mě nenapadá (nebo si moľná jen nevzpomínám), ľe by byl nějaký autoritativní výklad k uvedenému problému někým artikulován.

Za takového ne zcela ujasněného stavu je pak i míra procesní tolerance na různých KP různá, a to aniľ by pro ni bylo moľné nalézt nějakou přímou oporu v platném právu. Na druhou stranu by jednoznačně artikulovaná přísná formalizace takového procesního postupu mohla vyústit i ve zcela neľádoucí byrokracii s neľádoucími praktickými dopady a minimálním výsledným společenským efektem.

Kaľdý jednotlivý případ má své zcela jedinečné individuální okolnosti. Snaha o precizně formalizovanou jednoznačnost by také mohla vyústit i do extrémně vyhraněných názorů, ľe o potvrzení GP by bylo lepąí rozhodovat ve správním řízení formou rozhodnutí, a ľe kaľdé zamítnuté potvrzení GP by mělo mít vľdy za následek i zahájení sankčního správního řízení s dotčeným ověřovatelem.

 

Lumír Nedvídek