Re: [Katastr] Re:Geometrické a polohové určení hranice pozemku.

[Petr Holý <holy.p AT volny.cz>]

Dobrý den,
pane inženýre Nedvídku,
dovolím si k Vašemu všestrannému rozboru podotknout, že vyšetření 
posunuté a vydržené hranice při mapování je sice taky poměrně běžné, ale 
v případě rozporu mezi platnou mapou a terénem se mi (a myslím že nejen 
mě) častěji vyskytuje následující situace:
Mezi archivním náčrtem, předchozí mapou, náčrtem místního šetření a 
skutečným terénem je slušná shoda, k žádnému posunu  v terénu nedošlo a 
není třeba řešit vydržení. Je ale rozpor mezi všemi shodnými 
důvěryhodnými podklady na jedné straně a fotogrammetrickou mapou a 
výměrou na druhé straně. Tento typ problému se vyskytuje daleko častěji 
než by měl, hádal bych tak v polovině případů zjevných rozporů ve 
fotogrammetrické mapě. V případě menšího počtu dotčených vlastníků a 
jejich shody lze řešit opravou pomocí podpisů. V případě neshody nebo 
většího počtu dotčených vlastníků vlastníků KP a ZKI opravu odmítnou, 
alespoň co jsem viděl. Důvodem odmítnutí opravy je, že se kombinace 
oměrek z platného náčrtu a zaměření v archivním náčrtu (nebo zákresu v 
původní mapě) nepovažuje za jednoznačný důkaz správného stavu. Pak se 
musí při dělení pozemku považovat  fotogrammetrický nebo jiný méně 
důvěryhodný zákres za platný bez ohledu na zjevnou chybu. Nelze zaměřit 
do GP mezník umístěný ke skutečnému plotu nebo na mez a je nutno vytyčit 
nový bod do místa, kde skutečná vlastnická hranice nikdy nebyla a ani 
nemohla být. Fakticky se tím zlepšuje postavení vlastníka který se na 
základě čáry v mapě domáhá něčeho co nikdy nevlastnil a vlastnit nemohl 
a zhoršuje se postavení vlastníka, který si hájí svůj skutečný a 
oprávěně nabytý majetek.
Nejpraktičtějším postupem bohužel je nebabrat se v historii a starých 
náčrtech o nic víc než vyhláška výslovně přikazuje, při překročení mezní 
odchylky vytyčovat přesně podle aktuální definice geometrického a 
polohového určení a nekoukat nalevo napravo. Když v takovém případě 
někdo chce uhájit své skutečné hranice a dokáže se se sousedem 
dohodnout, tak si ten kousek znovu koupí. V případě, že vlastníci spolu 
tak jako tak podepisují nějakou smlouvu, tak se do g.p. přidá ještě 
jeden díl nebo malinkatá parcelka a je to. Je to sice absurdní, ale 
procesně je to nesrovnatelně jednodušší. Jinak by museli platit zvýšené 
náklady na geodeta, který by musel obrátit naruby veškerou dokumentaci, 
změřit více bodů, dohadovat s KP kolik geometrických plánů je třeba, 
potvrzovat a zapisovat ty plány postupně, dokazovat že je to oprava a ne 
změna, shánět podpisy, atd.
Petr Holý