RE: [Katastr] RE: Posun řadových garáží

[<Lumir.Nedvidek AT cuzk.cz>]

Dobrý podvečer.

Všechny ty, co v diskusi o "posunutých řadových garážích" spatřují za 
nejjednodušší (správné?, pravdivé?, právní?) řešení tvrdit, že jde "jenom" o 
chybu v katastru, bych rád upozornil na některé další možné souvislosti.

Jde-li o chybu v katastru, lze ji dnes napravit jedině procesem popsaným v § 
8 katastrálního zákona (tento proces může dokonce vyústit i ve finální 
rozhodování moci soudní) a v tomto procesu bude především na navrhovateli, 
aby unesl důkazní břemeno vyplývající z jeho prostého tvrzení, že se o chybu 
jedná.
Pokud KÚ jednoduše akceptuje fakt, že se o chybu jedná, musí se pak zároveň 
vyrovnat i s tím, že po státu může být požadována i náhrada škody, která v 
příčinné souvislosti s nějakým nesprávným úředním postupem někomu vznikla. A 
vzhledem k cenám nezbytných právních služeb (advokáti, notáři) se jedná často 
o náklady mnoha desítek tisíc.

Dle mých vlastních mnohaletých zkušeností byla drtivá většina případů oněch 
"posunutých řadových garáží" způsobena tím, že vlastní stavba byla 
realizována mimo původně oddělený pozemek, a tudíž v rozporu s vydaným 
územním rozhodnutím a stavebním povolením. Řešil jsem obdobných případů dost, 
a nenarazil jsem na situaci, že by původní GP byl systematicky o 1,5 m vadný. 
GP na původní oddělení pozemků pro zamýšlené garáže lze i dnes většinou 
zpětně na zemský povrch interpretovat, byť byl měřen v místním systému a tak, 
jak popsal ve svém příspěvku pan Panzner. Než se podařilo tento GP právně 
realizovat a obdržet stavební povolení, uplynulo většinou tak půl roku. 
Objednatelem GP byl často tehdejší MNV a výsledek v terénu budoucí stavebníci 
někdy ani neviděli. Pak stavěli možná podle svého nejlepšího vědomí a svědomí 
(netřeba přece platit nějaké nové vytyčení, když si to Franta pamatuje) a 
často i vědomě proti němu (krajní "garážisté" se tak nějak cítili 
"poškozeni", že mají mít vnitřní prostor menší, když na rozdíl od ostatních 
musí stavět "třicítku" zeď, a tak si stavbu dle vlastního uvážení 
"spravedlivě" rozšířili).

Nedomnívám se, že pro takové případy je správnou a adekvátní kvalifikací, že 
se jedná o chybný katastr (tudíž, že měřili neschopní či hloupí zeměměřiči) a 
takovým stavebníkům poskytovat bezplatný servis na účet státu, včetně 
"bonusu", t.j. náhrady tvrzené škody.
O jejich značně lehkovážném přístupu k věci nakonec svědčí i to, že buď jim 
dokončení stavby trvalo čvrt století (když ji až teď nechávají zaměřit), nebo 
že nutně porušili zákony stavební i evidenční (když se o právní pořádek 
starají až dnes) a bylo by je tedy možné i odůvodněně sankčně stíhat.

Po čtvrt století je však zcela na místě vážit, zda došlo k nastoupení 
institutu vydržení. Mnoho garáží má již třeba i jiné vlastníky než byli 
původní stavebníci a z původních stavebníků si toho moc nikdo nepamatuje 
(ostatně někdo začal stavět jako první a ostatní se na něj už jen postupně 
nalepovali, či postupně jen zaplňovali zbývající "díry"). Je proto docela 
pravděpodobné, že posledních deset let  jsou opravdu v dobré víře, že garáže 
mají postaveny na svém.

Nevylučuji ani případ, kdyby se dle jeho specifických okolností mohlo jednat 
třeba i o upřesnění hranic pozemků.

Samozřejmě vůbec nevylučuji ani případ, že se o chybu v katastru skutečně 
jedná. Pan Holý třeba popisuje takové současné případy, se kterými se ve své 
praxi setkal. Naprosto s ním souhlasím, že každý takový případ je třeba 
posuzovat velmi pečlivě a individuálně, protože paušální řešení jsou jen 
hrubě zavádějící.
Mohu se jen zamyslet nad jednou jeho větou:
"Pokud jsou jakékoli pochybnosti o správnosti zaměření nebo  zobrazení, tak 
je to podle mě spíš na tu opravu, protože faktický stav evidenčnímu 
neodpovídá, a nelze prokázat přesnost a správnost evidenčního stavu."
Rigorózní procesní postup je totiž ve správním řízení ve věci opravy v 
katastrálním operátu přesně opačný (rovněž postup soudní). Není na státní 
správě katastru, aby v tomto řízení prokazovala, že evidenční stav je 
správný, nýbrž na tom, kdo chybu tvrdí, aby ji prokázal. Prokazuje se 
existence chyby a nikoliv její neexistence (správnost katastru). Lze prokázat 
nevěru, nebo to, že někdo krade, prokazovat věrnost, nebo to, že někdo 
nekrade je věru obtížné, ne-li nemožné.

Směšnost katastralistů v očích pana Novosada docela chápu. Za několik desítek 
let se třeba on sám stane směšným budoucím generacím zeměměřičů, že používal 
tak nemožný systém souřadnic, jakým kdysi byly (ostatně stejně zdeformované) 
rovinné souřadnice S-JTSK pradědy Křováka. Pokud inženýrský geodet 
rektifikuje třeba jeřábovou dráhu, je mu úplně jedno, kde je v absolutním 
systému umístěna, a pro své úsudky o tom, aby jeřáb nespadnul, si bohatě 
vystačí se svým systémem místním. Hádá-li se dnes někdo se sousedem o 
společnou hranici, je mu taky jedno, jak je ta hranice daleko od nuly ležící 
kdesi u Petrohradu, ale zajímá ho, jak je daleko od sousedova domu. Nezajímá 
ho, kde je přesně na zeměkouli sousedův stávající plot, ale to, aby soud 
deklaroval, že si soused ten svůj plot musí zbourat a postavit si ho znovu 
metr blíž ke svému domu. A pro takový závěr může být často daleko užitečnější 
původní GP z roku 1896, pentagon a pásmo než souprava GNSS. Kdyby byly peníze 
na obnovu katastru novým mapováním, nebylo by co řešit. Jak vést a udržovat 
přesnostně zcela nehomogenní katastrální dílo a to nikoliv jen podle zásad 
technických, ale současně i právních, to je holt docela oříšek. Pro 
zajímavost snad mohu ještě uvést, že současný australský katastr je zcela 
veden na systému lokálních souřadnic každého jednotlivého geometrického plánu 
(od čísla GP je dokonce odvíjeno i číslo parcelní, takže z prostého 
parcelního čísla lze dokonce i zjistit, jaký konkrétní GP s měřickými údaji 
se jí týká). "Směšní" Australané ani jednotnou katastrální mapu nemají (asi 
na ni nemají také peníze).

Lumír Nedvídek