RE: [Katastr] Domahani se nahrady skody za vytyceni

[<Lumir.Nedvidek AT cuzk.cz>]

Dobrý den.

K dotazu pana ©talmacha (přeposlanému do konference redakcí časopisu Zeměměřič) lze těľko něco psát, kdyľ nejsou známy ľádné podrobnosti o konkrétních okolnostech  rámcově popsaného případu.
Nabyl restituent vlastnictví na základě dohody o vydání nemovitostí uzavřené s povinnou osobou a schválené pozemkovým úřadem, nebo na základě rozhodnutí pozemkového úřadu o vlastnictví oprávněné osoby?
Byly v okamľiku vydání dotčené pozemky evidovány v KN nebo bylo v listinách pouze odkázáno na nějakou jejich dřívějąí evidenci? Pokud byly evidovány v KN, byly jiľ evidovány jako řádné parcely katastru nebo jen jako parcely zjednoduąené evidence?
Jednalo se o hranice pozemků v terénu neznatelné, které nebyly v katastru geometricky a polohově určeny (a toto jejich geometrické a polohové určení tedy bylo obsaľeno v některé z dřívějąích pozemkových evidencí)? Byl nedílnou součástí listin i geometrický plán?
Jaké měřítko má platná katastrální mapa a jaké je závazné geometrické a (nezávazné) polohové určení vydaných nemovitostí?
A mohou se vyskytnout i mnohé jiné relevantní otázky nezbytné ke kvalifikovanému posouzení věci.

V obecné rovině mohu jen poznamenat, ľe povaľuji (a vľdy jsem povaľoval) za velmi ąpatné, realizovat restituční proces převáľně administrativním způsobem, aniľ by byly vydávané pozemky vůbec fyzicky vymezeny na zemském povrchu a jejich hraniční znaky předány v terénu novým vlastníkům (restituentům).
Kdyby byl nedílnou součástí rozhodnutí pozemkového úřadu geometrický plán (zpracovaný podle ust. § 78 odst. 4 vyhláąky č. 190/96 Sb. na základě předchozí dokumentace o vytyčení hranic) byla by situace právně podstatně průzračnějąí.
Politický tlak na rychlost restitučního procesu prostě převáľil nad dobrým zajiątěním vlastnických jistot a bezpečností právního obchodu s nemovitostmi (zcela obdobně tomu ostatně bylo i po 2. světové válce při rozsáhlých majetkových změnách v rámci přídělových řízení).
Nepříznivé důsledky se potáhnou mnoho desítek let a za neschopné budou označeni jak komerční zeměměřiči (oni to neumí spolehlivě vytyčit), tak katastrální úřady (nemají spolehlivě dokumentováno, kde hranice jsou).

V popsaném konkrétním případě někdo někomu vykácel les. Je tedy na tom, kdo tvrdí, ľe les byl jeho (a nikdo neví zda má skutečně pravdu), aby se domáhal náhrady na tom, kdo les vykácel. Musí při tom unést důkazní břemeno, tj. prokázat, ľe les byl opravdu jeho. ®ádný úřad (ani katastrální ani pozemkový) není účastníkem takového sporu. Bude-li soud v tomto sporu řeąit (jako otázku předběľnou) i to, kde je skutečná vlastnická hranice pozemku, nemusí být při svém rozhodování vázán ľádnou dokumentací o vytyčení hranice pozemku ani znaleckými posudky (to mohou být jen jedny z důkazů, které si soud zhodnotí dle vlastní úvahy sám).

Pokud v daném konkrétním případě komerční zeměměřické sféra spornou hranici v terénu fakticky vytyčila, ale výslednou předepsanou dokumentaci o tomto vytyčení nepředala katastrálnímu úřadu, lze mít za to, ľe k vytyčení hranice pozemku ve smyslu ust. oddílu desátého vyhláąky č. 190/1996 Sb. zatím vůbec nedoąlo, a ąlo tedy zřejmě o nějaké jiné zeměměřické činnosti. Pozemkový úřad by se měl zajímat o to, co si vlastně objednal a za co zaplatil (pokud zaplatil). Vľdy jsem pozemkovým úřadům doporučoval, aby pokud objednávají vytyčení hranic pozemku, ve svém zadání (objednávce) poľadovaly dodrľení vąech náleľitostí a kvalitativních parametrů daných vyhláąkou č. 190/1996 Sb. (tj. nebyla-li dokumentace předána i KÚ, nebylo jeątě splněno vąe, co bylo objednáno, a jeątě nezaplatím).

Je velmi odváľné o výsledku jakéhokoliv vytyčení hranice pozemku tvrdit, ľe je chybné (alespoň z pohledu předpisů). Zejména v oblastech sáhových katastrálních map a při absenci původní měřické dokumentace se technologicky zdůvodnitelný (či obhajitelný) rozptyl moľných výsledků vytyčení pohybuje i v řádu několika metrů. Přesto měřiči zkuąenějąí v katastrálních aktivitách dosahují zpravidla výsledků výrazně pravděpodobnějąích, neľ novic, který jen mechanicky aplikuje teoreticky bezvadné měřické postupy, aniľ by přihlíľel k historickým souvislostem a okolnostem majícím význam pro tu či onu konkrétní lokalitu a vytyčovaný případ.
Opravdu těľko se začátečníkovi vysvětluje, co vlastně udělal chybně, která konkrétní míra mu nesedí nebo jaký konkrétní předpis poruąil (a vysvětlit to případnému soudu bývá takřka nemoľné). Nic nezměřil ąpatně, ľádný předpis neporuąil a přesto by mu zkuąený katastrální matador řekl, ľe je se svým výsledkem vytyčení "zcela mimo mísu".
Pro skutečně úspěąné a moudré vyřeąení nějakého sporu o hranice pozemku má pak často daleko větąí význam dobrá vůle dotčených vlastníků, neľ sebelepąí technika sebelepąího geodeta.
Doslechl jsem se i o smutně-veselém případu restituenta, který se v rámci restitučního procesu soudil se státem o vąe (včetně kaľdých 10 cm hranic pozemků v oblasti sáhových map). Po mnoha letech a mnoha soudech různých instancí a mnoha znaleckých posudcích (samozřejmě vzájemně rozporných) bylo shledáno právo na jeho straně, byl tedy úspěąný a své rozsáhlé spory vyhrál. Poté za 3 měsíce zemřel, a protoľe nezanechal ľádných dědiců, připadlo v ten den vąe zase zpět do vlastnictví státu jako odúmr».

Na závěr jeątě popíąi jeątě jeden konkrétní případ.
Jednalo se o vytyčení hranice pozemku mezi dvěma domy v oblasti sáhové katastrální mapy. Hranici postupně vytyčili 3 různí měřiči a následně byly zpracovány i 3 znalecké posudky. Podle toho, jaké byly zvoleny identické body se výsledky vytyčení (resp. závěry znaleckých posudků) vzájemně liąily (v řádu několika metrů). Vąichni měřiči i znalci zjistili fakt, ľe vzdálenost mezi domy neodpovídá skutečnosti. Jedna skupina dospěla k názoru, ľe posunutý je levý dům, druhá k názoru, ľe posunutý je pravý dům, jedni vyslovovali mínění, ľe ten či onen dům byl přestavěn (a fakticky tedy změnil polohu), jiní, ľe ten či onen dům je chybně zakreslen v kat. mapě. V závislosti na vąech těchto různých názorech pochopitelně "putoval" po zemském povrchu i konkrétní výsledek toho či onoho vytyčení (či výsledek znalecké činnosti toho či onoho znalce).
Oba domy i jejich zahrady (mezi nimiľ byla sporná hranice) přitom měly jiľ poddělená parcelní čísla, a přesto vąichni konstatovali (a někteří se tomu i divili), ľe KÚ v dokumentačních fondech ľádnou měřickou dokumentaci o rozdělení původních pozemků nenalezl.
Nikoho za této situace nenapadlo, pokusit se náhledem do pozemkové knihy blíľe zjistit, kdy vlastně k onomu původnímu rozdělení parcel doąlo. Z prvních zápisů v pozemkové knize datovaných rokem 1878 je patrné, ľe uľ v té době (tj. v roce 1878) byla parcelní čísla poddělená. K faktickému rozdělení pozemků tedy muselo dojít jeątě před rokem 1883 (tj. před rokem, ve kterém byla nařízena pravidelná údrľba katastru a ve kterém vůbec vzniknul technicko právní instrument geometrického plánu) a hledání nějaké měřické dokumentace k tomuto rozdělení bylo jiľ předem marné. K faktickému rozdělení nepochybně doąlo jiľ v rámci reambulace stabilního katastru (prováděné v letech 1869-1881). O technické úrovni "zeměměřických" prací pro tuto reambulaci se z dobové literatury dočteme: „Stávající změny v kulturách pozemků a změny povstalé dělením a proměněním pozemku na místa stavební provedeny byly jen povrchně a často byly jen od oka do mapy zakresleny“ (Frantiąek Novotný: Nauka o rakouském katastru a knihách pozemkových se zvláątním zřetelem na Království České, vydáno nakl. Alois Wiesner, Praha 1896). Technická úroveň zákresů učiněných do katastrálních map při reambulaci stabilního katastru byla na tak mimořádně nízké úrovni (často „jen od oka“), ľe nenachází obdobu v ľádné z předchozích ani pozdějąích etap vedení novodobých pozemkových evidencí. Reambulace přitom znehodnotila mapové sílo trvalým způsobem, protoľe nesprávným a hrubě zdeformovaným zákresům byly následně přizpůsobovány i mnohé pozdějąí nastalé změny (relativně přesně zaměřená změna byla přizpůsobena předchozímu zdeformovanému zákresu okolí).
V daném případě se tedy vąichni snaľili přesně vytyčit (či znalecky posoudit) něco, co nikdy přesně změřeno zřejmě vůbec nebylo a do mapy se tedy nejspíąe dostalo jen odhadem.
Za tohoto stavu věci jsou tedy dle mého názoru hrubě v mapě zdeformovány zákresy obou domů i jejich okolí (souvisejících zahrad) a rekonstrukci polohy (dnes sporné) hranice mezi nimi je nutné odvíjet spíąe od poměru vzdáleností v jakém je mezi oběma domy na mapě zobrazena, neľ od odměřování nějakých konkrétních měr (a» uľ od pravého či od levého domu). Byla-li např. sporná hranice původně odhadnuta a do mapy zakreslena v 1/3 vzdálenosti mezi oběma domy, je pravděpodobné, ľe na zemském povrchu bude asi taky probíhat v 1/3 této vzdálenosti (by» samotná vzdálenost mezi domy oproti mapě hrubě nesouhlasí).
Kde je pravda samozřejmě nevím.
A co ten či onen měřič nebo znalec v daném případě poruąil? A poruąil vůbec něco?
Lze vůbec takové případy (a vůbec nejsou výjimečné) v předpisech normativně nějak posat?

Hezký den Vám vąem přeje
Lumír Nedvídek

> -------- Původní zpráva --------
> Datum: Thu, 09 Feb 2006 14:07:58 +0100 (CET)
> Od: lukas.stalmach AT email.cz
> Přeposláno - Komu: lukas.stalmach AT email.cz
> Komu: zememeric AT ini.cz
>
> Dobrý den,
> měl bych na Vás dotaz ohledně vytyčení pozemku jednoho zákazníka. Asi
> před dvěmi lety mu byl v restituci vrácen majetek (louka a lesy).
> Pozemkový úřad tehdy převod provedl (dnes je jiľ na LV zapsán daný
> zákazník) a zadal jedné nejmenované geodetické firmě vytyčení hranic
> těchto pozemků. Firma vytyčení provedla a předala výsledný elaborát
> (vytyčovácí náčrt + protokol o vytyčení hranice) jak objednateli
> (Pozemkový úřad), tak restituentům (novým vlastníkům). Toto vytyčení
> bylo provedeno někdy v květnu 2003, avąak dodnes daná firma nepředala
> kopie dokumentace přísluąnému katastrálnímu pracoviąti k zaloľení do
> dokumentace výsledků měření a ąetření pro vedení a obnovu SGI (§ 78
> odst. (3) Vyhl. 190/1996 Sb).
>
> V současné době doąlo ke sporu mezi dvěma sousednímy vlastníky o
> hranici, která byla tehdy vytyčena. Na základě takto vytyčené hranice
> doąlo k vykácení části lesa, a tedy ke ąkodě na majetku jedné strany.
> Později se totiľ ukázalo, ľe vytyčení nebylo vpořádku.  Já
> tedy vím, ľe
> existuje nějaký dřívějąí podklad o vytyčení (u vlastníka a u
> objednatele
> = Pozemkový úřad), ale já mohu pouľít dle §76 odst. (2) podklady pro
> vytyčení hranic pozemku, které získám u katastrálního úřadu.
> Nastává zde tedy začarovaný kruh, nebo» jak se zdá výąe
> uvedené vytyčení
> nebude v pořádku, a proto dotyčná firma nepředala kopii dokumentace
> přísluąnému katastrálnímu pracoviąti.
>
> Zajímalo by mne , jak v tomto případě postupovat a u koho se má daný
> vlastník dovolávat nápravy. Tento můj zákazník (restituent)
> se bude, po
> konzultaci s právníkem, domáhat nápravy od pozemkového úřadu.
>           S pozdravem Ing. Lukáą ©talmach