RE: [Katastr] Rozhrady v novém ObčZ

[<Lumir.Nedvidek AT cuzk.cz>]

Dobrý den.

Pokud se týká zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (jinak téľ „nový občanský zákoník“, nebo jen zkratka „NOZ“), pak doporučuji stáhnout si ze serveru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR důvodovou zprávu, k vládnímu návrhu tohoto zákona. Výsledné schválené znění NOZ se sice od vládního návrhu liąí (je změněno např. i číslování paragrafů), ale „spasovat“ původní důvodovou zprávu (vztahující se k vládnímu návrhu) s platným schváleným zněním se k nějakému jednotlivému ustanovení NOZ po určitém úsilí větąinou podaří.

 

K § 1024 aľ 1028 NOZ lze z původní důvodové zprávy vyčíst následující:

 

„Rozhrady ukazují patrné hranice mezi pozemky, a» jiľ jsou přirozené či umělé (zeď, ľivý plot, mez atp.); jsou-li takové, třeba stanovit základní pravidla. Stávající občanský zákoník stanovil jen moľnost soudního uloľení povinnosti pozemek oplotit (§ 127 odst. 2). Toto opatření, svým charakterem mimořádné, přejímá § 1021 [pozn. L.N.: v platném znění § 1028]. Jemu předcházejí ustanovení § 1017 a 1018 [pozn.L.N.: v platném znění § 1024 a 1025] vztahující se k běľným záleľitostem soukromého ľivota.

Předně se navrhuje stanovit vyvratitelnou domněnkou, ľe tam, kde není jasné, komu z vlastníků sousedních pozemků rozhrada náleľí, náleľí jim společně. Na společné rozhrady se pouľijí ustanovení o spoluvlastnictví. To vąak není z praktického hlediska moľné u společných zdí v tom směru, ľe nelze pro tyto případy zvolit pravidlo, ľe kaľdý ze spoluvlastníků má právo k celé věci. Z toho důvodu se v § 1017 odst. 2 [pozn. L.N.: v platném znění § 1024 odst.2] sleduje odchylná úprava, podle níľ spoluvlastník uľívá svou polovinu zdi a má moľnost dělat v ní výklenky (také do ní vestavět skříně apod.), nesmí vąak ohrozit její stabilitu a funkce, ani omezit druhého spoluvlastníka v uľívání jeho části. Pokud se jedná o jiné rozhrady, v tomto odstavci výslovně nezmiňované, lze si představit některé daląí případy, které se mohou raritně vyskytnout (např. v případě plotů, ohrad, ľivých plotů atd.). Ohledně nich vąak netřeba volit kazuistickou úpravu, nýbrľ postačí analogická aplikace § 1017 odst. 2 [pozn. L.N.: v platném znění § 1024 odst.2], případně vyuľití úpravy sousedských práv či jiných odpovídajících ustanovení.

V protikladu k předchozímu ustanovení stanoví § 1018 [pozn. L.N.: v platném znění § 1025], ľe tam, kde je nepochybné, jaká rozhrada náleľí jednomu či druhému z vlastníků sousedního pozemku, udrľuje kaľdý to, co mu patří. Povinnost k údrľbě rozhrady vąak není absolutní; stanovit ji má význam jen pro případy odvrácení rizika vzniku ąkody sousedního pozemku.

Ustanovení § 1019 [pozn. L.N.: v platném znění § 1026] řeąí případy jak postupovat v případě poąkozených či rozpadlých rozhrad. Jedním z těchto pravidel je, ľe vlastník není povinen rozpadlou zeď postavit nebo obnovit jinou rozhradu, avąak je povinen ji udrľovat v dobrém stavu, pokud hrozí sousedovi ąkoda. Toto ustanovení vąak nezasahuje do veřejnoprávních povinností, které stanoví zvláątní právní předpisy. Jedná se například o povinnosti vlastníků objektů, které jsou stanoveny právními předpisy na úseku státní památkové péče.“

 

K úvahám uvedeným ve včerejąím nočním příspěvku pana Jana ©afáře mohu níľe poznamenat jen své osobní názory:

§ 1024
(1) Má se za to, ľe ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené nebo umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné.
Znamená tento § skutečnost, ľe kdyľ si na své hranici na své náklady zbuduji oplocení ve formě betonové zdi ąiroké 30cm (líc k otočený k sousedovi je na hranici, líc otočený do mého pozemku je 30cm od hranice), pozbývám tímto automaticky její výhradní vlastnictví a stávám se pouhým spoluvlastníkem?

Neznamená. Jedná se jen o vyvratitelnou domněnku, která se aplikuje aľ v případě, nepodaří-li se zjistit (tj. v případě sporu prokázat), čí existující rozhrada skutečně je. Za zajímavou bych povaľoval i moľnou úvahu o tom, zda za takovou rozhradu bude moľné povaľovat i mezníky na hranicích pozemků. Řeąilo by to totiľ otázku, kdo vlastně utrpěl ąkodu, kdyľ jeden ze sousedů takový mezník zničí.

(2) Společnou zeď můľe kaľdý uľívat na své straně aľ do poloviny její tlouą»ky a zřídit v ní výklenky tam, kde na druhé straně nejsou. Nesmí vąak učinit nic, co zeď ohrozí nebo co sousedovi překáľí v uľívání jeho části.
V případě kladné odpovědi na předchozí otázku toto znamená, ľe si soused můľe vesele bourat výklenky v úrovni terénu a do nich na můj pozemek sázet růľe? Hranice je stále totoľná s lícem stěny, na který kouká soused, nebo se tímto § hranice posunula doprostřed zdi?

Neznamená, protoľe odpověď na předchozí otázku není dle mého názoru kladná.

§ 1028
Jsou-li hranice mezi pozemky neznatelné nebo pochybné, má kaľdý soused právo poľadovat, aby je soud určil podle poslední pokojné drľby. Nelze-li ji zjistit, určí soud hranici podle sluąného uváľení.
Budu-li z toho zmaten a na pochybách, obrátím se na soud, který hranici určí. Tento § nepřipouątí, ľe by tak neučinil - zřejmě se předpokládá, ľe soudy budou umět ovládat obsah pojmu "sluąné uváľení" v kontextu určování polohy hranic. Znamená zde slovo "určit" totéľ, co "v terénu označit a do katastru zaznamenat"? Obzvláą» vtipné mi to přijde v situaci, kdy je hranice evidovaná lomovými body kk3, je neznatelná (např. po KPÚ) a sousedé o ní nevedou ľádný spor, jen chtějí vědět, kudy ta hranice jde. Dokáľete mi někdo vysvětlit, proč je v tomto § kromě slova "pochybné" (coľ chápu) i slovo "neznatelné"?

Na toto ustanovení NOZ reaguje vládní návrh nového KatZ, kde se v navrhovaném znění § 48 odst. 1 stanovuje:

„(1) Geometrický plán je neoddělitelnou součástí listiny, podle které má být proveden zápis do katastru, je-li třeba předmět zápisu zobrazit do katastrální mapy, má-li být zpřesněno jeho geometrické a polohové určení nebo byl-li průběh hranice určen soudem.“

V navrhované znění ustanovení § 50 odst. 1 je pak stanoveno:

„(1) Změna údajů o geometrickém a polohovém určení pozemku na podkladě vytyčení nebo zpřesnění hranice pozemků, upřesnění nebo rekonstrukce přídělů, nebo určení hranice pozemků se zapisuje na podkladě ľádosti vlastníka nebo jiného oprávněného, jejíľ přílohou je

a) listina dokládající shodu vlastníků na průběhu hranice pozemků, nebo

b) rozhodnutí soudu o určení hranice pozemků.“

Já osobně povaľuji ustanovení § 1028 o moľnosti určení hranice soudem za velmi uľitečné a uľ dlouho potřebné. Od roku 1811 do roku 1950 bylo obdobné ustanovení obsaľeno i v Obecném zákoníku občanském. Jedině nezávislý soud si totiľ můľe vytvářet  i názor na to, nakolik jsou třeba údaje katastru jiľ „překryty“ institutem vydrľení a skutečná (naturální) vlastnická hranice vede jinudy, neľ jak je v katastru evidována (a je úplně jedno s jakým kódem charakteristiky kvality souřadnic). Dosavadní „náhradní“ praxe (na kterou např. správně upozornil i pan Blábol) je totiľ přílią sloľitá a nepraktická.

 

Jak bude po 1.1.2014 vypadat i skutečná aplikační praxe při vyuľívání NOZ (tak třeba i nového KatZ) lze samozřejmě tuąit jen vzdáleně. Zejména v prvních letech asi nebude vůbec moľné hovořit o nějaké ustálené či konstantní judikatuře.

 

Hezký den přeje

Lumír Nedvídek