RE: [Katastr] vytyčení hranice dle soudní mapy

[<Lumir.Nedvidek AT cuzk.cz>]

Dobrý den,

 

k problému nastíněnému v příspěvku pana Arnoąta Poláka:

vytyčil jsem hranici jako přímku , protoľe je v náčrtu z roku 1926 a v mapě KN zobrazena

jako přímka. Soudní znalec toto vytyčení zpochybnil a tvrdí ve svém znaleckém posudku,

ľe hranice dle zákresu v soudní mapě není přímka ale lomená čára.

      Je přípustné určovat průběh hranice na základě zákresu v soudní mapě ??? 

Postupoval jsem dle vyhl.č.190/1996 Sb. , § 5 ,odst.1 , písm.b , c kde je závazné pro geometrické

a polohové určení ZPMZ (dříve uváděn název Polní náčrt) , v případě ľe náčrt neexistuje ,

je závazným zobrazení v mapě katastru nemovitostí. Vyhláąka se o soudní mapě vůbec nezmiňuje.

Je můj postup správný nebo je nutno vytyčení opravit dle soudní mapy?

mohu na úvod jen velmi stručně poznamenat svůj názor, nech» se jtím problémem nijak moc netrápí, protoľe jako úředně oprávněný zeměměřický inľenýr se při ověřování dokumentace o vytyčení hranice pozemku zřejmě vůbec ľádného pochybení nedopustil.

 

A nyní trochu mých podrobnějąích a obąírnějąích poznámek:

 

Podle ustanovení § 75 odst. 1 platného znění vyhláąky č. 190/96 Sb.:

 

"Vytyčení hranic pozemku je zeměměřickou činností, kterou se v terénu vyznačí poloha lomových bodů hranice pozemku podle geometrického a polohového určení nemovitosti v katastru nebo podle jiného mapového podkladu (§ 64 odst. 2)."

 

Podle ustanovení § 64 odst. 2 platného znění vyhláąky č. 190/96 Sb. (na který je v § 75 odst. 1 odkazováno):

 

"Mapa bývalého pozemkového katastru nebo jiné grafické znázornění nemovitostí spolu s přísluąnými písemnými údaji z veřejných knih a operátů dřívějąích pozemkových evidencí (§ 84 odst. 1) se pouľijí jako podklady k vyjádření právních vztahů k nemovitostem, pokud nejsou doposud vyznačeny v souboru geodetických a popisných informací katastru."

 

Mapa pozemkových knih, jak vyplývá jiľ z jejího názvu, byla částí pozemkových knih, a nikoliv částí bývalého pozemkového katastru. Měřickým operátem bývalého pozemkového katastru byla mapa katastrální. Jedním z moľných podkladů pro vytyčování hranic pozemků podle katastru, ve smyslu oddílu desátého platného znění vyhláąky č. 190/96 Sb., je tedy předevąím katastrální mapa bývalého pozemkového katastru a nikoliv mapa pozemkových knih.

 

K činnosti znalců v oboru geodézie a kartografie (jejichľ úloha je poněkud odliąná od úlohy úředně oprávněných zeměměřických inľenýrů) pak uvádím svůj následující názor:

 

Úlohou znalců, jmenovaných podle zákona č. 36/1967 Sb., je výkon znalecké činnosti v řízení před státními orgány a orgány, na které přeąly úkoly státních orgánů, jakoľ i znalecké činnosti prováděné v souvislosti s právními úkony občanů nebo organizací. Úkolem znalce je posuzování určitých skutečností, vyľadující jeho odborných znalostí, a tento úkol je vymezen v opatření přísluąného orgánu, který v řízení ustanovil znalce, nebo v dohodě uzavřené mezi znalcem a občanem nebo organizací. Úkoly znalců v oboru geodézie a kartografie, které souvisejí s pozemkovou drľbou, mohou být velmi rozmanité a obecně nemusí být tyto úkoly zadávané znalcům nijak vázány na zcela speciální právní úpravu některých zeměměřických činností a postupů, provedenou zákonem č. 344/1992 Sb., a vyhláąkou č. 190/1996 Sb. Jako jeden z příkladů je moľno uvést, ľe vyhláąka č. 190/1996 Sb., závazně stanovuje postup a náleľitosti dokumentace pro vytyčování platných hranic pozemku podle katastru, včetně obligatorního stanovení priority podkladů pro takové vytyčení, zatímco úkolem znalce můľe být posouzení průběhu hranice nějakého pozemku podle podkladu předem určeného zadavatelem úkolu. Zadaným úkolem znalci a předmětem jeho znalecké činnosti můľe být například i posuzování průběhu takových hranic, které se v katastru nemovitostí ani neevidují, nebo hranic, které jiľ v pozemkových evidencích v minulosti zanikly. Úkoly znalců, týkající se pozemkové drľby, jsou tedy velmi často takového specifického rázu, ľe postupy, kterými lze získat výsledky nezbytné pro posouzení věci, nebo zodpovězení zadaných otázek, nejsou platným právním řádem vůbec nijak upraveny. Znalec je pak v takových případech vázán při volbě vhodného postupu pouze nestranností a svým nejlepąím vědomím a je povinen plně vyuľít vąech svých odborných znalostí. Znalec rovněľ nemá v souvislosti s výkonem své znalecké činnosti ľádnou stanovenou povinnost předávat výsledky své znalecké činnosti orgánům státní správy zeměměřictví a katastru nemovitostí (ledaľe by ho tyto orgány v nějakém řízení, které před nimi probíhá, samy ustanovily znalcem). Naopak, znalec je povinen zachovat mlčenlivost o skutečnostech, o nichľ se při výkonu své znalecké činnosti dozvěděl. výsledky znaleckých činností nejsou samy o sobě závazné, nejsou zákonem stanoveným podkladem pro vedení nebo obnovu katastrálních operátů a nejsou tedy obecně ani součástí dokumentace výsledků ąetření a měření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací katastru, ve smyslu § 4, odst. 2, písm. d) zákona č. 344/1992 Sb.. Výsledky znaleckých činností nemohou nahrazovat přílohy geometrického plánu nebo dokumentaci vytyčené platné hranice pozemku podle katastru, které jsou obligatorně právním řádem předepsány. Výsledky znaleckých činností nemohou rovněľ nahrazovat geometrický plán, obligatorně stanovený v § 19 zákona č. 344/1992 Sb., jako neoddělitelnou součást listin, podle nichľ má být proveden zápis do katastru, je-li třeba předmět zápisu zobrazit do katastrální mapy. Takový geometrický plán pak musí být vyhotoven postupem, s přílohami a s náleľitostmi plánu i těchto příloh tak, jak je předepsáno ve vyhláące č. 190/1996 Sb.

 

Ke vzniku a (vľdy spornému) právnímu významu map pozemkových knih lze získat mnohem více podrobnějąích informací (které jsem líný vąechny přepisovat) v literatuře a doporučuji:

 

1) Novotný, F.: Nauka o rakouském katastru a o knihách pozemkových, se zvláątním zřetelem na království České, nakl. Alois Weisner, Praha 1896, velmi zásluľná reedice této knihy na CD-ROM "Zeměměřictví a katastr 1999" byla realizována VÚGTK. V této publikaci pak zejména kap. "VII. Poměr knih pozemkových ku mapám katastrálným" na str. 190 aľ 205.

 

2) Rouček, F., Sedláček, J.: "Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi", nakl. V. Linhart, Praha 1935. Reprint původního vydání CODEX Bohemia, s.r.o., 1998. V dílu II. na str. 517 se mapám pozemkových knih uvádí:

"Pro zakládání pozemkových knih bylo optřiti snímky katastrální mapy, které zůstaly pak mapou pozemkových knih. Jsou proto také částí pozemkové knihy, jak vyplývá z ustanovení zákonů o zakládání pozemkových knih (§§ 16, 21, 28), z dřívějąího zákona o udrľování evidence katastru z 23. května 1883 č. 83 ř. z. (§§ 11, 40, 43) a nyní z katastrálního zákona ze 16. prosince 1927, č. 177 Sb. z. a n. (zejména §§ 42, 43). Přesto jest právní význam mapy pozemkové sporný.  Výn. m. spr. z 11. dubna 1878, č. 3676, ji prohlásil za část pozemkových knih. Praxe (rozh. Gl.U. 12.489, 12.721, 14.958) ji uznávala za integrující část pozemkových knih, která podávala plný důkaz nejen o tom, komu náleľejí pozemky, nýbrľ i o rozsahu parcel, zapsaných na listu statkové podstaty, jejich poloze a ohraničení, jinak (rozh. Váľný 2022), ľe ani katastrální ani pozemkové mapě nelze přiznati konstitutivní význam pro skutečnou výměru nebo rozsah a polohu parcel. Krčmář ("Práva věcná", str. 9) ji uznává za část knihy, Svoboda ("Právo knihovní", str. í) za velmi cennou pomůcku orientační, která vąak nemá právních účinků, které by mohly určovati nebo měniti právní stav knihovní. Ale pozemkové knihy i jejich mapa musí býti udrľovány v stálém souladu s pozemkovým katastrem i skutečným stavem, děliti parcely v knihách lze jen podle geometrických plánů, které vyhovují zákonným ustanovením (§§ 42, 80 kat. zák., § 43 vl. n. č. 64/1930 Sb. z. a n.) a veąkeré změny zakresluje měřický úředník katastrálního úřadu téľ do mapy pozemkových knih.".

 

Odhlédneme-li od hodnocení právního významu map pozemkových knih, provedeného různými dobovými kapacitami vědy právní, a budeme-li hodnotit jejich technickou hodnotu z pohledu geodeta, je závěr jednoznačný. Mapy pozemkových knih vznikly derivativně z map katastrálních, a odvozené mapové dílo nemůľe mít nikdy vyąąí měřickou výpovědní hodnotu, neľ originál, od kterého bylo odvozeno. Nelze vąak nikdy vyloučit, ľe při údrľbě map a zákresu konkrétních pozdějąích změn měřickými úředníky, doąlo k chybnému zákresu změny do mapy katastrální a správnému zákresu změny do mapy pozemkové knihy.

 

V případě popsaném v příspěvku pana Arnoąta Poláka je prostě moľné, ľe vytyčení podle katastru bylo správné, správný byl i znalecký posudek (odpovídal svému konkrétnímu zadání, kterým nemuselo být vytyčení podle katastru)  a správné a spravedlivé bylo i rozhodnutí soudu (který se k výsledkům vytyčení podle katastru při svém rozhodování nepřiklonil).

Dokumentaci o vytyčení hranic podle katastru by vąak znalec, ani soud, neměl hodnotit jako chybnou či nesprávnou jen z toho důvodu, ľe podkladem pro takové vytyčení nebyla mapa pozemkové knihy, ale katastrální mapa bývalého pozemkového katastru.

 

S omluvou za nadměrnou obąírnost přeje hezký den

Lumír Nedvídek