Re: [Ekodum] finska nebo ceska kachlova kamna?

[Jan Cáp <teoretik AT bydlo.net>]

Tradicní kachlová kamna a tezká akumulacní kamna (ve kterých se zatopí cca
jednou za 24h) mají znacne odlisný charakter.

Chceteli skutecne akumulacní kamna, tak mezi tzv. akumulacními kachlovými a
cihlovými finkými/ruskými není z hlediska materiálu a technologie stavby
podstatný rozdíl - oboje mají tezké akumulacní jádro ze samotových cihel
nebo spec. tvarovek (naproti tomu tradicní kachlová kamna mají jednoduchou
stenu slozenou z kachlu s ruzne silnou samoto/hlinenou výplní zevnitr) a
pouze vnejsí plást má nekterou z místne tradicních podob (zpravidla kachle,
rezné zdivo, stuk).

V cem rozdíl je (pominu-li samotné topeniste, jehoz konstrukce je poplatná
predevsím druhu paliva), jsou cesty spalin (tahy), jejichz návrh ovlivnuje
predávání tepla jak ze spalin do hmoty kamen, tak z kamen do interiéru. Znám
zhruba následující prístupy:

1) ruzné (ruzne se klikatící) kombinace vodorovných a svislých tahu
(tradicní stredoevropská kachlová a ruská cihlová kamna)

2) 'fontána' kdy z topeniste stoupá proud spailn az pod strop a rozvání se
zvratnými tahy po stranách topidla az do jeho paty (tesne nad zemí), kde je
topidlo napojeno na komín (tradicní svédská a finská kamna)

3) soustava termosifonu I. Kuznecova, kde tahy tvorí nad sebe postavené
kapsy na horké plyny s odtahem v nejnizsím bode, takze do dalsí kapsy
(komína) odcházejí ty nejchladnejsí/nejtezsí

ad 1) - tradicní kachlová kamna nevznikal jako akumulacní, ale realtivne
úsporné a pruzné topidlo - efektivnejsí náhrada vytápení krby. Proto
soustava pomerne úzkých a klikatých tahu, odpovídající snaze rozvést co
nejrychleji a co nejvíce tepla na co nejvetsí povrch topidla a místy
relativne slabá stena (proto jsou kachle uprostred proláklé) - aby topidlo
bylo jak znacne teplodrzné, tak pomerne pruzné. U kamen koncipovaných jako
predevsím akumulacní na drevo není duvod pro tak komplikované resení, které
je nutne poruchovejsí a nárocnejsí na údrzbu (m.j. i proto, ze spaliny
teplejsí nez cca 800°C predávají nejvíce tepla sáláním).

ad 2) - tradicní skandinávská koncepce, která vznikla na prelomu 17. a 18.
století v dobe palivové krize severovýchodu Evropy jako reakce na kombinaci
nedpostatku paliva a drsného klimatu. Mezi jednu z proklamovaných výhod
'fontány' patrí témer úplné vyloucení konvekce podél sten topidla, protoze
je nejteplejsí nahore. To je ale zároven urcitá nevýhoda vzhledem k
rozlození teplot v místnosti - ideální by bylo aby nejteplejsí (nejvíce
sálající) cást topidla byla co nejníze. Napojení na komín u paty je výhodné
v tom, ze je to místo kde je nejmensí vliv dilatace a je tudíz málo
poruchové, rovnez údrzba je minimální (pouze 2 cistící otvory pri zemi - po
stranách popelníku - na vymetení napadaných sazí, tahy se pri správném
topení v podstate nezanásejí)

ad 3) - zajímavá koncepce, jejíz podrobnejsí popis najdete na
http://stove.ru/. Rozlození tepla v topidle by melo být opacné nez u 2),
logika termosifonu by mela z principu predcházet vetsím komínvým ztrátám,
mozné problémy s prípadným hromadením neslálených plynu v sifonech s rizikem
výbuchu - pravdepodobne je autor nejak resí, ale z popisu na webu není
patrné jak. Celkove velice zajímavá, ale mimo rusko v podstate neznámá a
nevyzkousená koncepce.


>nevim jestli se do ceskych kachlaku da dat izolace pro zpomaleni vyzarovani
tepla pro zamezeni prehrivani domu

s tou izolací bych byl opatrný, protoze:

- uz samotná nutná dilatacní mezera nezi jádrem a plástem dost izoluje

- dokonce i okamzitý výkon cihlových kamen s jednoduchou stenou se podle
jejich velikosti pohybuje ve stovkách W az jednotkách kW - prítomní fyzici
by jiste dokázali spocítat sálavý výkon kamen s daným povrchem a povrchovou
teplotou rekneme 60-80°C

- je lépe regulovat mnozství tepla mnozstvím paliva, protoze cím je jádro
teplejsí (nabitejsí nebo méne vychladlé po predeslém zátopu), tím je nizsí
tepelný spád a tím úcinnost absorpce tepla - podobne jako u solárního
kolektoru


Zdraví

J. Cáp