[rkz-l] RKZ a Protiproud

[jiri.urban AT volny.cz]

Dobrý den.
Mám za potřebné oznámit, že na stránkách  http://www.protiproud.cz/ vyšel 
článek o Rukopisech, prezentovaný jako zamyšlení Jiřího Urbana. Ke své 
lítosti jsem zjistil, že můj text byl obohacen o řadu pasáží pana redaktora, 
s nimiž se nemohu ztotožnit. Z toho důvodu zde předkládám můj originální 
výplod, který jsem redaktorovi zaslal 20.5.2013, kdy ještě Protiproud 
nevycházel:

                                             Strašidlo RKZ
Když se po sametové revoluci objevily první publikace rukopisné obrany, 
zareagoval Mojmír Otruba,
ředitel Ústavu pro českou literaturu. V Literárních novinách (33/92) 
publikoval článek „Pravé kontra nepravé Rukopisy - a co dál“. Tedy „co dál“ 
je otázka, kterou Otruba postrašil mnohé vypravěče a opisovače a zároveň je 
vyzval ke kolektivním  bojkotu.  
       O tom, že jakákoli diskuse o Rukopisech byla a je v našich podmínkách 
obtížná, svědčí i případ Karla Krejčího, profesora Karlovy univerzity, který 
v roce 1974 publikoval článek „Některé nedořešené otázky kolem Rukopisů“, v 
němž předložil revoluční hypotézu, že Rukopisy nepocházejí z doby národního 
obrození, ale jsou z doby barokní. Krejčího „kacířský“ názor  nebylo možno  
sprovodit ze světa vyloučením jeho osoby ze společnosti slušných lidí, tedy 
nastoupilo totální mlčení.

Avšak tentokrát  Dr. Otruba nemlčel a s prstem vysoce zdviženým klasifikoval 
úhrnem názory  obránců jako víru, „která může sloužit neřádstvu všemožného 
druhu“. 

Jinak se postupovalo za podobné situace v šedesátých letech minulého století.
Tehdy se s uvolněním  tiskových poměrů hlásili ke slovu dlouho umlčovaní 
obránci.
Někteří  se obrátili přímo na ČSAV se žádostí o prozkoumání Rukopisů po 
hmotné stránce moderními metodami.  Po slibném začátku přišlo na adresu 
jednoho z obránců oznámení, že se žádné zkoumání Rukopisů na půdě Akademie 
věd nemůže konat,  protože Dr. Otruba z Ústavu pro českou literaturu a Dr. 
Kočí z Historického ústavu ČSAV ujistili, že „otázka pravosti Rukopisů je 
jednoznačně vysvětlena a podle novodobých výsledků jazykovědného i 
sociologického zkoumání se skutečně jedná o falza“.

         Ale na scéně se pak hned objevuje spisovatel Ivanov.  Ten navázal 
přátelské kontakty s mnohými obránci a zajistil „chemické“ zkoumání na půdě 
Kriminalistického ústavu. Nadšení obránců bylo nesmírné, jako i důvěra v 
úsilí spisovatele, jehož seriál v Literárních novinách se zprvu vyznačoval  
objektivizujícím tónem. 
Pak přišla literatura faktu, v níž už byly k dispozici citace z „protokolů o 
chemických zkouškách“ zjevující „smutnou pravdu“. Spolu s tím i vysvětlení 
proč starší chemici  Bělohoubek a Šafařík došli k závěru, o velkém stáří.  
Podle spisovatele Ivanova tito chemici zkoumali iniciály, které jsou skutečně 
staré, neb RK je palimpsest.  Tak se do písmene potvrdila hypotéza 
spisovatele Ivanova,  která stála na samém začátku zkoumání a jíž byla 
podřízena všechna pozorování.

Skutečná pravda ale je, že staří chemici stanovili stáří RK zkoumáním 
inkoustoého písma a naopak nálezům v iniciálách (berlínská modř) pro datování 
oprávněně nepřikládali žádný význam.  V současné době přinesl Dr. Sršeň z 
Národního muzea informace o novodobé restauraci iniciál RK. 
Nicméně dle Ivanova a jemu věřících, chemie vrazila poslední  hřebík do rakve 
Rukopisů.

Vraťme se ještě k počátku doby sametové.V souladu s výstrahou Dr. Otruby 
vyzněl souhlasně verdikt komise prof. Hlaváčka, která po listopadovém 
převratu zkoumala materiály tzv. Ivanovova týmu. Komise vydala rezultát, dle 
něhož se nedoporučuje diskutovat o těchto materiálech, protože by „rozvířené 
diskuse mohlo být zneužito obránci Rukopisů“.  

Materiály Ivanovova týmu pak vyšly tiskem ve Sborníku Národního muzea ve 
značně zkrácené podobě. 
Absenci fotodokumentace vysvětlují autoři nedostatkem finančních prostředků. 
Zároveň v úvodu museli přiznat, že chemie nebyla rozhodující disciplinou při 
utváření závěrů o stáří Rukopisů. Nepřiznávají ale, že příslušné dokumenty 
zdaleka nejsou skutečné protokoly, ač to lze nahlédnout již ze skutečnosti, 
že chybí jakékoli časové údaje o zkoumání RK.  Kdy opravdu skončilo, je stále 
tajemství!

Tyto skutečnosti ovšem nejsou na překážku, aby řada našich publicistů šířila 
mýty, že padělanost Rukopisů byla prokázána chemicky a dál a dál chrlila 
tlustospisy o romantických a prolhaných buditelích. 
Jiří Urban