[Katastr] Nález pléna Ústavního soudu č. 182/2017 Sb.

[<Lumir.Nedvidek AT cuzk.cz>]

Dobrý den

 

Dnes byla rozeslána částka č. 65/2017 Sbírky zákonů (dostupná je na serveru Ministerstva vnitra), ve které byl (mimo jiné) publikován Nález Ústavního soudu č. 182/2017 Sb., ze dne 23. května 2017 sp. zn. Pl. ÚS 10/16 ve věci návrhu Krajského soudu v Praze na zruąení části § 17 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon).

 

Jedná se o letitou kolizi katastrálního zákona (a» č. 344/1992 Sb., nebo 256/2013 Sb.) se zákonem o půdě (č. 229/1991 Sb.), pro kterou se na sebe v minulosti navzájem nejednou mračily pozemkové úřady a katastrální úřady (jeden čas se taková situace dokonce řeąila duplicitním zápisem vlastnictví do KN).

 

V podstatě se jednalo o (nikoliv výjimečnou) situaci, kdy povinná osoba nerespektovala „blokační“ ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě (… ode dne účinnosti tohoto zákona nemůľe tyto věci, jejich součásti a přísluąenství převést do vlastnictví jiného) a nemovitosti, které měly být předmětem restituce převedla na třetí osobu. Teprve poté bylo pravomocně rozhodnuto (a» pozemkovým úřadem nebo i soudem) o vydání dotčených nemovitostí oprávněné osobě, coľ vąak uľ zase nemohl KÚ do KN zapsat, kdyľ v KN uľ nebyla jako vlastník evidována povinná osoba (která měla nemovitosti oprávněné osobě vydat), ale v KN byla jako vlastník evidovaná uľ ona třetí osoba, na kterou byly nemovitosti (v rozporu s „blokačním“ ustanovením zákona o půdě) převedeny, a tato třetí osoba nebyla účastníkem restitučního řízení, nemohla se tudíľ ani nijak bránit a rozhodnutí o vydání proto tuto třetí osobu nijak nezavazovalo. Podle dneąního ust. § 17 odst. 4 KatZ: „Jde-li o rozhodnutí soudu, zkoumá katastrální úřad splnění podmínek jen podle odstavce 2 písm. a) a dále, zda je toto rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichľ prospěch je právo v katastru dosud zapsáno.“ Krajský soud v Praze proto navrhnul Ústavnímu soudu aby v ust. § 17 odst. 4 KatZ byla zruąena slova „dále, zda je toto rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichľ prospěch je právo v katastru dosud zapsáno“. Ústavní soud návrhu Krajského soudu v Praze nevyhověl, avąak poskytl konečně vodítko, jak v takových „neřeąitelných“ případech postupovat ústavně konformním způsobem.

 

Z výroku nálezu pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. 10/16 z 23.5.2017 (dnes publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 182/2017 Sb.) a jeho odůvodnění vyplývá:

 

1. Návrh na zruąení § 17 odst. 4 KatZ v části „…dále, zda je toto rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichľ prospěch je právo v katastru dosud zapsáno.“ se zamítá.

2. Otázku vlastnictví vydaných pozemků uplatní oprávněné osoby (tj. ľalobci, resp. navrhovatelé v řízení před KÚ) u přísluąného obecného soudu ľalobou na určení vlastnictví, coľ ve svém důsledku můľe vést k ľádoucímu stavu, tedy výmazu vlastnického práva dosud zapsaných osob, jeľ nabyly vlastnické právo v rozporu s § 5 odst. 3 zákona o půdě, ve prospěch práva nabytého oprávněnými osobami.

3. Samotná aplikace napadené části § 17 odst. 4 KatZ nemá pro oprávněné osoby negativní ústavněprávní konsekvence. Svého vlastnického práva nejsou zbaveni, toliko se jim prodluľuje cesta k dosaľení optimálního právního stavu. Naopak pokud by doąlo ze strany Ústavního soudu ke zruąení napadeného ustanovení, byla by ohroľena práva těch osob, které nebyly účastny řízení, z něhoľ vzeąlo rozhodnutí, jeľ je podkladem pro zápis do KN. I z tohoto hlediska má § 17 odst. 4 KatZ ąirąí dosah neľ § 5 odst. 3 zákona o půdě.

 

Hezké léto přeje

Lumír Nedvídek