RE: [Katastr] Re: Vytyčování v mapách

[<Lumir.Nedvidek AT cuzk.cz>]

Dobrý den.

 

Čas mi dovolil aľ nyní vyjádřit i mé osobní názory k problematice vytyčování hranic pozemků v prostorech, kde byla analogová mapa v měřítku 1:2880 a systémech Gusterberg či Svatý ©těpán přepracována na současnou KMD v S-JTSK.

 

Dle mého názoru je v obecné rovině nadále třeba se po existujících dostupných původních podkladech pídit, protoľe s obsahem KMD (či jejími souřadnicemi v S-JTSK) v mnoha případech nevystačíte (zejména v intravilánu), resp. v některých případech můľete dosáhnout aľ velmi tristních výsledků.

Kdo chce být dokonalý, nezbude mu, neľ se i dopídit časového údaje o době, kdy byla dotčená konkrétní hranice do mapy zakreslena.

 

Je třeba si uvědomit, ľe stále jde o dílo, které je jako celek (ve vąech svých jednotlivých aspektech) matematicky neuchopitelné a mnohdy je nám pro interpretaci jeho skutečné výpovědní hodnoty k ničemu i celá současná výpočetní technika.

 

Z toho, co nebylo přesně změřeno ľádnými dodatečnými postupy nic přesnějąího neuděláte (můľete se leda náhodně přesněji „strefit“, protoľe i to, má svou míru pravděpodobnosti).

 

Zvolenou technologií původního mapování a zvoleným měřítkem zobrazení 1:2880 byla (a je) rámcově limitována jiľ lokální relativní přesnost zobrazení nejbliľąího okolí dotčené hranice. Budovy se při původním mapování zaměřovaly a zobrazovaly průmětem střeąního pláątě na terén (nelze tedy dnes pauąálně předpokládat, ľe jde o průnik zdiva s terénem). Přípustnou metodou „měření“ přitom bylo tehdy v horských oblastech či lesních komplexech i krokování.

Pokud se týká práce v absolutním systému (např. dnes v S-JTSK s technologií GNSS), pak je třeba mít na paměti, ľe geometrický základ podrobného měření tehdy vycházel z grafické triangulace IV. řádu provedené v měřítku 1:14400 (tj. uľ 0,1 mm na mapě = 1,44 m ve skutečnosti v absolutním systému).

 

Původní dílo nebylo nijak udrľováno (doplňováno) a jednorázová masivní reambulace tohoto díla (1869-1881), o změny naběhlé za předchozí desítky let (a to v období stavebního boomu a vrcholící průmyslové revoluce) byla totálním kvalitativním fiaskem. Z dobových pramenů pamětníků (geodetů) se o této rozsáhlé reambulaci (jednorázovém masivním doplnění map) lze dočíst o jejich kvalitativních parametrech toto:

„Stávající změny v kulturách pozemků a změny povstalé dělením a proměněním pozemku na místa stavební provedeny byly jen povrchně  a často byly jen od oka do mapy zakresleny.“

Jakým matematickým aparátem, jakými zásadami vyrovnávacího počtu nebo jakou výpočetní technikou chcete výsledek takového „měření“ vůbec uchopit? A nejhorąí je, ľe dnes jednoduąe vůbec nezjistíte, které konkrétní zákresy v mapě jsou produktem z tohoto období. Kdyľ to zjistíte (dáte si třeba práci s porovnáním obsahu současné mapy s obsahem císařského královského otisku původního díla, či najdete mezník na kterém je třeba vytesáno datum 1874, nebo si třeba zjistíte datum zápisu v pozemkové knize), moc vám to sice nepomůľe, ale alespoň víte, ľe volby takových bodů za identické se je třeba vyvarovat, nebo vám to objasní, proč v dané lokalitě nepasuje nic, nebo proč vámi vytyčená hranice vypadá v terénu uľ od pohledu na nějaký úplný omyl.

 

Dále si je třeba uvědomit, ľe od doby původního mapování (tj. uľ od 1. poloviny 19. století) se pak po dobu více jak 150 let toto dílo doplňovalo o vąechny daląí změny (a ľe jich bylo, někde moľná tvoří i větąinu lokálního obsahu mapy) takřka výhradně jen na základě daląích relativních vazeb k nejbliľąímu okolí (v období reambulace třeba zrovna i jen „od oka“). Naměřené údaje se do existujícího grafického podkladu (pečlivě či méně pečlivě) vyrovnaly, „napasovaly“, či chcete-li být z pohledu dneąní techniky dostatečně expresivní, tak třeba i „vbastlily“). Pravidelně se změny do katastrálních map začaly doplňovat a zaměřovat geometrickými plány od roku 1883 a to, s tehdejąím dobovým kritériem přesnosti vtěleným do odst. II., bodu 6., Nařízení ministerií práv a financí č. 86/1883 ř.z.:

„Rozdíl měr délkových, jak z plánu na jevo jdou, a délek přirozených (hranice omylu) nesmí býti větąím 1/200 délek těchto.“

I v období nedávné evidence nemovitostí bylo předepsáno měřit změny pro mapy v měřítku 1:2880 ve třídě přesnosti 4 a 5 (na to mnohdy stačil i nitkový tachymetr se svislou latí, převáľně se asi pouľíval BRT 006). I kdyby vąak bylo měřeno jeątě méně přesně, pak dochované zápisníky či měřické údaje  z takových minulých měření mají nesrovnatelně vyąąí výpovědní hodnotu, neľ pouhý zvektorizovaný obraz z měřítka 1:2880. Minimálně neobsahují ľádnou daląí chybu či nepřesnost ze zobrazení. Údaje z „blbého“ měření jsou prostě cennějąí, neľ údaje „blbého“ měření, získané aľ po jeho následném zobrazení (moľná i jeątě horąím).

 

Při dneąním přepracování sáhových katastrálních map do S-JTSK a výsledné podoby KMD je spousta původních měřických podkladů vyhodnocena jako nevyuľitelné (někde a někdy i více jak 50 %). Buď se nedochovaly v terénu někdejąí identické body, nebo nevyhovují nějakým přesnostním či technologickým parametrům (např. nesouhlasí třeba výsledné staničení, oměrné, nebo kolmice je deląí neľ by být měla, atd.). I ty, co byly přepočtené do S-JTSK, pak podléhají transformacím do výsledného díla a výsledných souřadnic S-JTSK.

 

Mimochodem, znáte někdo třeba nějaký geodetický program, který by dokázal přepočítat do S-JTSK změnu, zaměřenou v minulosti na identické linie (tj. nikoliv úsečky, ale přímky bez konců), či různou moľnou kombinaci takových linií s body? I takové měřické podklady jsou z minulosti dochovány a pro případné zpětné vytyčení mohou být cenné. Taková technologie zaměřování změn v místních systémech nebyla nijak výjimečná a o identických liniích se lze nakonec dočíst i v ust. §  70 odst. 4 katastrální vyhláąky (jako „nouzové“ náhrady za identické body). „©íbováním“ pauzáku po analogové mapě se s tím lidským okem poměrně rychle vypořádáte, pro programátory je to ale oříąek docela mimořádný.

 

Přitom úlohou vytyčení hranice v terénu je pokud moľno co nejspolehlivěji zjistit (nalézt), kde to venku v terénu skutečně bylo, kdyľ to bylo původně pro katastr měřeno, a nikoliv to, kam by to na zemský povrch „padlo“, podle absolutního umístění od nuly v Petrohradu (Gusterbergu, Svatém ©těpánu). V ideálním případě by to ovąem mělo být totoľné.

 

Vzhledem ke vąem výąe uvedeným okolnostem je prakticky nemoľné úlohu zpětného vytyčení nějaké hranice na zemský povrch v oblasti sáhových katastrálních map (a» uľ analogových nebo ve formě KMD) jednoznačně technicky algoritmizovat (natoľ v právním předpisu jednoznačně popsat). Ona „odbornost“ v takových případech není totiľ jen zdatností ryze technickou.

 

Hezký večer přeje

Lumír Nedvídek