[Katastr] K dotazu paní Čechové z Vyškova ohledně zápisu majetku obce do KN

[<Lumir.Nedvidek AT cuzk.cz>]

Dobrý den.

 

Paní Čechová z MÚ Vyąkov napsala do konference tento dotaz:

"Parcela KN je bez LV, parcely ZE nejsou v dané lokalitě vedeny. Poľádali jsme Katastrální pracoviątě Vyąkov o opravu tohoto stavu. Domníváme se, ľe katastr by měl provést opravu v souladu s vyhl. č. 190/1996 Sb., § 66 odst. 11, písm. b), protoľe v této lokalitě nejsou evidovány ľádné vlastnické  vztahy. Oddělení dokumentace na katastrálním pracoviąti nám nemůľe udělat srovnávací sestavení ani výpisy z LV k daným parcelám, protoľe nejsou zapsány v SPI. Byli jsme odkázáni na oddělení aktualizace, které by mělo provádět opravy. Na základě naąí ľádosti o opravu nám bylo sděleno níľe uvedené:
„Vzhledem k tomu, ľe jiľ nelze obnovit stav parcel PK, nebo» od června roku 2001 přeąel katastr nemovitostí na nový informační systém katastru nemovitostí (ISKN), tento vąak neumoľňuje zavedení parcel PK do souboru popisných informací (SPI). Tyto parcely jsou doplňovány do souboru geodetických informací (SGI) postupem dle § 84 odst. 2 vyhl. č. 190/1996 Sb. K dořeąení je nutno doloľit odpovídající výsledky zeměměřičských činností.“

Domnívám se, ľe tuto opravu by měl provést katastr, formou neměřického ZPMZ, viz § 66 odst. 11, písm. b) vyhl. č. 190/1996 Sb., nikoli Město Vyąkov  na svoje náklady. Vzhledem k tomu, ľe těchto oprav stejného typu máme hodně a mnohdy na rozsáhlém území, a to v k.ú. Vyąkov a k.ú. Dědice u Vyąkova, potřebujeme vědět jak v této záleľitosti postupovat, nebo jak tyto chyby řeąí na jiných katastrálních pracoviątích. Oslovení geodeti nám sdělili, ľe není moľné vytvářet zeměměřickou činnost v lokalitách, kde nejsou zaloľeny právní vztahy.".

 

Obávám se, ľe svým názorem na věc tazatelku asi moc nepotěąím.

 

V prvé řadě se asi nemůľe jednat o provedení "opravy". Tvrdí-li někdo, ľe je vlastníkem nějakého pozemku a není-li přitom v KN jako vlastník vůbec evidován, je jeho zákonem stanovenou povinností, aby nabytí vlastnického práva katastrálnímu úřadu ohlásil a doloľil pro zápis tvrzeného vlastnického práva i potřebné doklady. Jedná-li se o nabytí vlastnictví k takové části zemského povrchu, která dosud není v katastru jako samostatná parcela vůbec evidována, musí být předloľen i geometrický plán, kterým je pozemek geometricky a polohově určen.

 

Samotná zjednoduąená evidence SPI katastru je jen nedokonalým a přechodným způsobem, jak o něco lépy evidovat ty zemědělské a lesní pozemky, které byly ve vlastnictví občanů, ale které se podle dřívějąích předpisů pro vedení evidence nemovitostí (konkrétně podle § 7 odst. 3 vyhláąky 23/1964 Sb.) v mapách nezobrazovaly a neevidovaly se ani podle parcelních čísel, pokud byly uľívány socialistickou organizací, nebo byly v náhradním uľívání. Při zakládání zjednoduąené evidence ľádné nové pozemky nevznikaly. Jednalo se o jiľ existující pozemky (měly svého vlastníka, který měl zaloľen list vlastnictví), které vąak byly v předchozí evidenci nemovitostí evidovány naprosto nevyhovujícím způsobem, a to na listech vlastnictví pouhou pauąální poznámkou "Ostatní pozemky v uľívání soc. org." a odkazem na poloľku, pod kterou bylo moľné ve sbírce listin dohledat konkrétní právní listinu s nějakými bliľąími podrobnostmi o jejich individualizaci.  Ustanovení § 66 odst. 11 písm. b) vyhláąky č. 190/1996 Sb., v platném znění slouľí pak k tomu, jak takové pozemky (tj. pozemky jiľ evidované ve zjednoduąené evidenci SPI KN) postupem času doplňovat i do SGI.

 

Katastrální předpisy vůbec nepřipouątějí, ľe by snad mohly vznikat i nějaké nové pozemky, které v KN nejsou evidovány vůbec (a to ani v jeho zjednoduąené evidenci) toliko tím, ľe by bylo jen zpětně odkazováno na jejich případnou minulou existenci v nějakých jiľ zaniklých historických pozemkových evidencích.

 

Mohu se jen domýąlet, ľe dotaz paní Čechové se asi týká pozemků obce, a to takových, které obec nabyla na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.

Pokud tomu tak skutečně je, mohl by jí být uľitečný i referát, který jsem k tomuto tématu psal v roce 1998 pro 3. celostátní konferenci: "Finanční správa a rozvoj měst a obcí v České republice" (Praha, 15.-16.9.1998), a který byl otiątěn ve sborníku referátů z této konference pod názvem: "K problematice zápisů nemovitého majetku obcí nabytého podle zákona č. 172/1991 Sb. do katastru nemovitostí České republiky".

Podstatné dílčí části tohoto referátu níľe na závěr připojuji.

 

Hezký zbytek neděle přeje

Lumír Nedvídek

 

Výňatky z referátu: Nedvídek, L.: "K problematice zápisů nemovitého majetku obcí nabytého podle zákona č. 172/1991 Sb. do katastru nemovitostí České republiky", předneseného na 3. celostátní konferenci: "Finanční správa a rozvoj měst a obcí v České republice" (Praha, 15.-16.9.1998):

 

Zákon České národní rady ze dne 24. dubna 1991 č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění zákona ČNR č. 485/1991 Sb. a zákona č. 10/1993 Sb., nevymezil nemovitosti, které dnem účinnosti zákona (t.j. dnem 24. května 1991) přeąly z vlastnictví České republiky do vlastnictví obcí, obvyklým způsobem, t.j. jejich uvedením podle obcí , katastrálních území a parcelních čísel vedených v tehdy platné evidenci nemovitostí. Nemovitý majetek je v tomto zákoně vymezen pouze nepřímo, a to definováním právně významných okolností, jejichľ existence (mnohdy v zákonem přesně stanovené době) byla rozhodnou podmínkou pro přechod vlastnictví z České republiky na obce.
 V § 8 zákon č. 172/1991 Sb. stanovil obcím povinnost do jednoho roku po nabytí vlastnictví k nemovitým věcem podle tohoto zákona učinit návrh přísluąnému středisku geodézie (dnes katastrálnímu úřadu) na zápis těchto nemovitých věcí do evidence nemovitostí (dnes do katastru nemovitostí). Jedná se o zákonem stanovenou výjimku z obecné lhůty 60 dnů, kterou jinak pro ohlaąování změn střediskům geodézie stanovoval § 4 odst. 4 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí (od 1.1.1993 je pak pro vlastníky, jiné oprávněné, obce a státní orgány povinnost ohlaąovat katastrálnímu úřadu změny ve lhůtě do 30 dnů ode dne jejich vzniku stanovena v § 10, odst. 1, písm. d) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon)). V takovém návrhu vąak jiľ bezpodmínečně musí být vąechny nemovitosti nezaměnitelně individualizovány podle katastrálních území, parcelních čísel a čísel popisných nebo čísel evidenčních vedených v katastru nemovitostí (dříve v evidenci nemovitostí). Povinnost uvádět vąechny nemovitosti v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru nemovitostí výąe uvedeným způsobem, je dnes stanovena v § 5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb. a byla obsaľena i v dříve platných právních předpisech pro evidenci nemovitostí (v § 6 zákona č. 22/1964 Sb. a § 6 odst. 2 prováděcí vyhláąky č. 23/1964 Sb.).
 Aby obce mohly splnit svou povinnost, která je jim zákony uloľena, musí tedy nejen přesně zjistit rozsah nemovitého majetku, který do jejich vlastnictví podle platného znění zákona č. 172/1991 Sb. jiľ přeąel, ale musí navíc tento majetek ve svém návrhu na zápis do současného katastru nemovitostí uvést i zákonem předepsaným způsobem, to jest tak, jak jsou dnes tyto nemovitosti v katastru nemovitostí vedeny. Pokud některé bývalé parcely jiľ v současném katastru nemovitostí neexistují (t.j. pozemky, které tyto parcely zobrazovaly jiľ v minulosti jako samostatné věci právně zanikly sloučením do okolních pozemků), je nutno odpovídající pozemky nejdříve v terénu vytýčit a nově oddělit geometrickým plánem, který pak musí být k návrhu na zápis do katastru přiloľen (srv. § 19 zákona č. 344/1992 Sb.).
 Jiľ samo vymezení nemovitostí, na které se vztahuje působnost zákona č. 172/1991 Sb. je v mnoha případech velmi problematické. ®ádná státní pozemková evidence ve svém grafickém operátu ( t.j. v přísluąných pozemkových a katastrálních mapách) nikdy nezachycovala a ani nezobrazovala stav v nějakých časových horizontech. Mapové operáty vľdy zobrazovaly (a dodnes i zobrazují) pouze současně platný aktuální stav, na který byly (a jsou) průběľně doplňovány. Zákon č. 172/1991 Sb., vąak v mnoha případech vymezuje nemovitý majetek, mimo jiné, právě i prostřednictvím konkrétního časového horizontu. Určit v současné době hranice nějakého bývalého pozemku např. k zákonem stanovenému rozhodnému datu 31. prosince 1949 je tedy pro absenci jednoznačných technických podkladů mnohdy jiľ takřka neřeąitelný problém, časově i odborně mimořádně náročný, který nenalézá ľádnou obdobu ani ve světové historii pozemkových evidencí. Vyskytnou se (a to nikoliv ojediněle) takové případy, kdy zpětné vymezení hranic některých bývalých pozemků bude zcela nemoľné a jejich řeąením se budou muset zabývat soudy. Časté pak budou i ty případy, kdy cena zeměměřických prací, zcela nezbytných k zpětnému vymezení a oddělení zákonem dotčených pozemků, mnohonásobně převýąí jejich vlastní hodnotu.
 Jak je zřejmé z výąe uvedených skutečností, je pro obce velmi obtíľné vlastními silami splnit povinnost, která jim byla uloľena v § 8 zákona č. 172/1991 Sb., a to předevąím proto, ľe nejsou schopny pro vypracování návrhu na zápis do katastru nemovitostí v mnoha případech svůj nemovitý majetek kvalifikovaně zjistit a následně pak i zákonem stanoveným způsobem zpětně vymezit a ve svém návrhu zákonem předepsaným způsobem i nezaměnitelně označit. Pro katastrální úřady přitom není problém poskytnout obcím větąinu potřebných vstupních informací pro vypracování návrhu, t.j. hromadné výstupy ze souboru popisných informací katastru nemovitostí, kopie současných katastrálních map, výpisy z pozemkových knih, kopie archivovaných map bývalého pozemkového katastru nebo i kopie dochovaných částí návrhů přídělových operátů. Problém je zejména v tom, ľe s těmito informacemi dokáľe kvalifikovaně pracovat větąinou pouze odborník, který má mnohaletou praxi v právních i technických aspektech pozemkových evidencí, a který disponuje i rozsáhlými znalostmi vąech jejich historických souvislostí. Takových odborníků je vąak v současné době naprostý nedostatek, a to jak v soukromé sféře, tak i ve státních orgánech.
 Některé obce se snaľí řeąit problém zápisu svého nemovitého majetku do katastru nemovitostí tím, ľe u místně přísluąných katastrálních úřadů objednávají vyhotovení podrobných a kompletních  podkladů najednou pro svůj veąkerý nemovitý majetek, který nabyly podle zákona č. 172/1991 Sb. Někdy uplatňují i poľadavek na technickou a právní pomoc ze strany katastrálního úřadu pro kvalifikované vyhotovení návrhu na tento zápis. Vzhledem k úkolům, které v současné době katastrální úřady zabezpečují, vąak není reálné v blízkém čase takovým rozsáhlým poľadavkům vyhovět, nebo» pro časovou náročnost a sloľitost těchto poľadavků by doąlo k výraznému omezení ostatních a jinak nezastupitelných činností katastrálních úřadů. Nelze pak přehlédnout ani to, ľe je principiálně zcela neslučitelné s přezkumnou a rozhodovací pravomocí státních orgánů zeměměřictví a katastru nemovitostí, aby se samy tyto evidenční orgány podílely na právním poradenství a na sepisování návrhů pro zápis do katastru nemovitostí.
 Je nutno poznamenat, ľe na rozdíl od obtíľného postavení obcí bylo zákonnou úpravou výrazně zjednoduąeno postavení fyzických osob v restitučním procesu probíhajícím podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Veąkeré náklady spojené s tímto restitučním procesem nese stát a je o něm vedeno správní řízení zákonem zřízenými a kvalifikovanými orgány - pozemkovými úřady. Pozemkové úřady samy majetek ve správním řízení vymezují a zajią»ují vąechny potřebné podklady. Teprve po důkladném zjiątění skutečného stavu věci svou činnost pozemkové úřady zavrąují vydáním správního rozhodnutí, které je podkladem pro vykonání záznamu do katastru nemovitostí. Obce jsou vąak zcela odkázány na vlastní síly, eventuálně na pomoc, kterou jim za úplatu můľe poskytnout komerční právní a technická sféra.